Návštěvníkům se za krásného slunečného a velmi teplého počasí na několika scénách představilo v rámci Chodských slavností na pět stovek účinkujících.
„Chodské slavnosti jsou folklorním svátkem, hlavním žánrem byla tudíž lidová hudba. V pořadech se představily všechny významné chodské soubory, nechyběla vystoupení Chodského souboru Mrákov, Národopisného souboru Postřekov, Konrádyho dudácké muziky, Domažlické dudácké muziky a mnoha dalších, doplněná o vystoupení sólistů z Chodska,“ uvedl vedoucí programového oddělení Městského kulturního střediska Domažlice Miroslav Černý.
Ovšem v Domažlicích se představili muzikanti a tanečníci z jiných částí republiky i ze zahraničí. Z Prahy přijel soubor Rosenka, z Rokycan Sluníčko a Malá lidová muzika Rokytka, z Moravy Jožka Šmukař a cimbálovka Bukovinka. Při Chodských slavnostech se předvedly soubory z Arménie, Ruska, Maďarska a Německa.
Slavnosti vyvrcholily v letním kině
Ale nechyběly ani jiné žánry, ovšem tvorba vystupujících interpretů musela být nějakým způsobem folklorem ovlivněna. A tak k pódiu přilákal početné publikum například Pavel Žalman Lohonka, Bran a Petr Bende se svou rockovou kapelou a cimbálovou muzikou. Jarmareční scéna nabídla kramářské písně, staropražský folklor a i historickou muziku, nechyběla ani představení pro děti.
Zvláštností letošních jubilejních Chodských slavností bylo tradiční Dudácké štandrle. Na něm se podílely všechny soubory, které v něm v minulých letech vystupovaly. Chodské slavnosti vyvrcholily v neděli odpoledne v letním kině pořadem Tenkrát poprvé…, v němž chodští muzikanti, tanečníci a zpěváci vzpomínali na své první vystoupení při chodských slavnostech.
Plné ruce práce měli o Chodských slavnostech a Vavřinecké pouti také v domažlickém informačním centru, které kvůli akci fungovalo denně od rána až do večera. „Vše měnily dny. Nejdříve se lidé chtěli hlavně program pouti, zajímali se o našeho ponocného, hodně se ptali například, jak se dostanou na Vavřineček, jenž byl dějištěm tradiční poutní mše, nebo na parní vlak, který je dovezl k našim německým sousedům na Skolení draka.
Ale bylo to dané tím, že vše ostatní, měli u nosu, jarmark i kulturní vystoupení v centru, pouťové atrakce o kousek dál, na stadionu. Pak byly žádané pohlednice, známky a odjezdy vlaků,“ řekl šéf domažlického íčka Stanislav Antoš.
Návštěvníci ocenili výstavy i přehlídku historických vozů
„Jezdíme do Domažlic každý rok,“ hrdě tvrdili tři mládenci z parádních krojích. Bratři Tomáš Ořský a Jaroslav Ořeský, kteí přijeli do Domažlic z Horního Podluží a Miroslav Šubík z Hanáckého Slovácka. „Bez krojů by o nešlo, jsme přece na Chodských slavnostech,“ divili se téměř jednohlasně otázce, proč se tak vyparádili, když nedorazili s žádným souborem. „Jsme na své kroje pyšní a jsou přece velmi slušivé,“ podotkl trojice.
„Letos jsme si to v Domažlicích parádně užili. Měli jsme obavy, že tu nebude k hnutí, ale docela to šlo. Sice jsme kvůli horku toho více vypili, ale to se nedá nic dělat. Prošli jsme vše a samozřejmě kvůli dětem jsme absolvovali i cestu na pouťové atrakce. Dost jsme utratili, ale Chodské slavnosti jsme si mohli ani letos nechat ujít. Jezdíme se každý rok,“ uvedla Alena Výborná z Plzně, jejíž manžel nesl čtyři koláče. „Bez nich nemůžeme domů přijet,“ tvrdila Plzeňačka. „Chodské koláče miluji, ale sama jsem je nikdy nepekla, to si netroufnu. Jen s maminkou,“ přiznala jedenatřicetiletá Michaela Vlnatá z Domažlic.
