Ve staré felicii mladík doputoval na nejsevernější cíp Evropy

Devět tisíc kilometrů ve staré felicii urazil Lukáš Brtna z Nýrska na Klatovsku při výpravě na nejsevernější bod Evropy, norský mys Knivskjellodden. Šestadvacetiletý dobrodruh dojel autem až na mys Nordkapp, ale na poslední části cesty ho čekala dvacetikilometrová túra polární tundrou.

Proč jste vůbec takovou výpravu podnikl?
Mám rád výzvy a cestování i prozkoumávání všeho nepoznaného. Skandinávie mě zajímá, a tak mě hodně lákala. Chtěl jsem ji více poznat. Chtěl jsem se dostat na nejsevernější bod kontinentální Evropy, kam se moc lidí nepodívá. A navíc, chtěl jsem vyzkoušet i sám sebe, co se mnou taková cesta, na níž budu sám a chvílemi i v pustině, udělá. Jak to všechno vůbec zvládnu.

Jak přijalo nápad cestovat ve staré felicii na sever vaše okolí?
Ťukali si na čelo a říkali mi, že jsem blázen. To mi říkali jak doma, tak i kolegové v práci. Ale neodradilo mě to. Možná naopak, že právě tohle mě ještě víc nakoplo a namotivovalo cestu uskutečnit. 

Cesta na sever Evropy

Už jste se někdy na podobnou cestu vypravil?
Mojí první zkušeností, při níž jsem byl odkázaný sám na sebe, byl čtyřměsíční pobyt v Americe. Za velkou louží jsem se přes dva měsíce živil jako plavčík a asi měsíc a půl jsem tam pak procestoval. Ale to bylo většinou letadlem. 

Jak jste se na cestu na sever připravoval?
Důkladně, asi dva měsíce. Pečlivě jsem naplánoval cestu. Podrobně jsem nastudoval trasu, ale protože na všechny detaily jsem čas neměl, tak jsem je dolaďoval až na cestě, vždy v předvečer dalšího putování. Zjišťoval jsem, co by kde další den stálo za návštěvu a za vidění. 

Trasa cesty

Trasa vedla přes devět zemí a sedm hlavních měst. Z Nýrska mladý cestovatel zamířil do Berlína, pak do Rostocku a odtud trajektem do dánského Gedseru. Pak se přesunul do Kodaně a do švédského města Malmö. Pokračoval do Stockholmu až na norské souostroví Lofoty, kde pozoroval polární záři. Autem dojel až na mys Nordkapp. Poslední část cesty ale musel zvládnout pěšky.

Proč jste se na nejsevernější cíp Evropy rozhodl vyrazit starou Škodou Felicia combi?
Vím, že jsou vhodnější auta na cestování, ale svou felicii dokonale znám a věděl bych si rady v případě nějakého technického problému. Auto spolykalo při výpravě benzín za zhruba dvaadvacet tisíc korun, ale cestu zvládlo bez větších potíží. Jen na nejsevernějším místě se začalo trochu přehřívat, takže jsem musel často dolévat vodu. Doma jsem pak zjistil závadu na těsnění, ale felda vydržela. Cestu přežila, po opravě je stále funkční a denně s ní jezdím do práce. 

Vy jste v autě i po celou dobu přespával...
Nemohl jsem si na severu dovolit nocovat v útulných hotelových pokojích, proto jsem uzpůsobil svou starou škodovku tak, abych v ní mohl přespávat. I proto jsem musel mít s sebou správné oblečení. Zásoby oblečení ale i tak nebyly dostatečné. Hlavně v Norsku, kde hodně pršelo. Neměl jsem oblečení kde sušit a právě na nejsevernějším místě Evropy jsem promokl až na kost. A když se k tomu přidaly noční teploty kolem nuly, nebylo mi zrovna do zpěvu. 

Co jste jedl?
Vezl jsem si veškeré zásoby jídla s sebou. Od babičky jsem měl masové konzervy, vezl jsem si například také konzervované rybičky, přesnídávky, různé sušenky. Když jsem chtěl mít v žaludku něco teplého, připravil jsem si jídlo na plynovém vařiči. K masovým konzervám jsem si vařil rýži, těstoviny. Vezl jsem si i několik balení pitné vody.

A jak jste řešil hygienu?
Myl jsem se především v jezerech nebo řekách. Na některých místech ale byla voda tak studená, jak jsem to ještě nikdy nezažil. Sotva jsem do takové ledové vody strčil ruku, tuhla mi, ale v tu chvíli se nedalo dělat nic jiného. Omýt jsem se prostě potřeboval. 

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Jel jste podle mapy nebo navigace?
Především podle navigace. Mapu jsem s sebou žádnou neměl. Navigaci jsem používal hlavně ve velkých městech, jinak bylo vše velice dobře značené. Takže jsem snad ani nebloudil. 

Ale když jste se vracel pěšky z mysu Knivskjellodden k autu, zastihla vás bouře...
Byla to silná vichřice. Kolem mě byly hodně hluboké, až dvacetimetrové, propasti. Nebyl jsem schopný se udržet na nohou. Kdybych si ale sedl, asi už bych tam zůstal. Vyčerpaný a promočený jsem se naštěstí po zhruba pěti hodinách dostal ke svému autu.

Jaký to byl pocit, dobýt nejsevernější bod kontinentální Evropy?
Bylo to něco nádherného. Splnil jsem si svůj sen a měl před sebou dva oceány. Vlevo Atlantik, vpravo Severní ledový. Při cestě viděl mnoho krásných míst, ale kromě cíle na mě ještě asi nejvíce zapůsobily norské Lofoty.