Součástí svátečního programu byla také hudební a taneční vystoupení. Sláva byla o to větší, že letos uplynulo také 450 let od narození šlechtice, válečníka, cestovatele a hudebníka Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.
Ten sice s největší pravděpodobností město, jehož název měl ve svém jménu, nikdy nenavštívil, ale přinesl mu velký věhlas. „Svým jménem udělal Bezdružicím velkou slávu,“ uvedl Jan Florian z Místní akční skupiny Český západ, která akci spolupořádala.
Město BezdružicePrvní zmínka o Bezdružicích jako vsi pochází z roku 1227. Povýšení na městečko se uskutečnilo 31. října roku 1459. Dle Zákona o národních výborech z roku 1954 spadly Bezdružice do kategorie místní národní výbor. „Když se po roce 1990 národní výbory rušily, tak tam, kde byl městský, zůstal status města, tam, kde byl místní, vznikla obec. To samozřejmě mnoho lidí bralo jako křivdu,“ řekl starosta Jan Soulek. V roce 2006 přišla novela zákona. „Stálo v ní, že pokud obec doloží, že před rokem 1949 byla městem, tak pak ji bude status navrácen. Dokumenty jsme nalezli a poslali je do Poslanecké sněmovny. Městem jsme se opět stali v říjnu roku 2006,“ řekl Soulek. |
Na Bezdružicku na Kryštofa Haranta nedají dopustit a je mu zde věnováno několik projektů. Funguje zde například Klub přátel Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který pořádá nejrůznější besedy nebo pochody vztahující se k historii.
Velký zájem byl během slavností o ochutnávku pokrmů, které se připravovaly v době renesance. „Recepty jsou zhruba z doby, kdy se Kryštof narodil. Něco takového tedy mohli jíst na hradě Klenová, kde žil,“ konstatovala Olga Kaderová, která historické menu připravila.
Podle svých slov se snaží pokrmy vařit co nejvěrněji podle dochovaných receptů ze starých kuchařek. „Jsou to trochu jiné chutě, než jsem zvyklí. Například je tu homole hrachu připravená na sladko. Dávají se do ní i hrozinky,“ prozrazuje jeden z receptů Olga Kaderová.
Návštěvníci mohli zjistit, že i v období renesance lidé připravovali knedlíky. Ty ovšem vypadaly poněkud jinak, než ty současné. „Nedělaly se z mouky, jak je známe teď, ale z masa. Toto jídlo zmiňoval už mistr Jan Hus. Ten totiž ve středověku kritizoval, proč se tomuto pokrmu říká po německu knedle a ne česky šišky,“ říká
Ochutnat bylo možné třeba také zelňáky nebo játra nakládaná v medu. „Jedla se za studena. Vydržela dlouho, lidé je měli uložené v komoře,“ dodala Olga Kaderová, která se prý vaření věnuje hlavně pro radost.
