Anesteziolog Roman Sviták.

Anesteziolog Roman Sviták. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Anestezie se dnes podávají i devadesátiletým pacientům, říká lékař

  • 0
Staří lidé jsou výjimeční pacienti. I ve vyšším věku přestojí vážné zákroky. „Je za tím věda, ale také zkušenosti,“ říká v rozhovoru pro MF DNES plzeňský anesteziolog Roman Sviták. S pacienty v seniorském věku má bohaté zkušenosti, protože vypomáhá i na záchranné službě.

Když porovnáte seniory dnes a před 25 lety, co vám vychází?
Posunul se průměrný věk, přibývá seniorů nad 70 až 80 roků. Základní onemocnění jsou pořád stejná, jsou ohroženi pády, kolapsovými stavy, stavy zmatenosti, ale zlepšila se zdravotní péče a osvěta.

Jak na tom byl se zdravím šedesátiletý senior před 25 lety a dnes?
Zní to drsně, ale lidí v tomto věku bylo tehdy po smrti mnohem více. Lepší je péče hlavně o srdce a cévy, což je nejčastější onemocnění seniorů. Jde o kolapsy, cévní mozkové příhody, arytmie, infarkt myokardu. Dřív se například pacient dožil jednoho, maximálně dvou srdečních selhání, dnes jich mají senioři za život pět i šest. A když jsou mezi selháními třeba dva až tři roky, vychází mi 15 až 20 roků života navíc.

Pomáhají k tomu víc přístroje, nebo léky?
Pomáhají léky, přístroje, ale i zkušenosti. Díky tomu dnes senioři podstupují operace. Třeba tak častý úraz jako zlomenina krčku stehenní kosti se dříve neoperoval. Pacient pak často dostal zápal plic a zemřel. Dnes se operuje včas.

Do jakého věku se pacienti operují? Je nějaká mezní hranice?
Anestezie se podávají i pacientům ve věku 80 či 90 roků. Někteří i v tomto věku mají velmi dobrou kvalitu života a péče včetně té operační se jim musí poskytnout.

Jak tyto operační zákroky nakonec dopadnou? Podávat anestezii v 90 letech je určitě rizikové.
Je to riziko. Musí se dobře udělat předoperační příprava a po operaci je pacient také sledován. Kvůli tomu stráví třeba dva tři dny na jednotce intenzivní péče. Většina zákroků dopadne dobře a senioři se vracejí do normálního života.

Jaké operace se u seniorů před 25 lety nedělaly a dnes jsou i ve věku 80 let běžné?
Třeba náhlé příhody břišní jako zánět slepého střeva nebo protržení střeva. Problém je ale v tom, aby senioři dorazili k lékaři včas. Jejich tělo totiž na komplikace neupozorní tak silně jako mladý organismus. Senioři nemají vysokou teplotu se zimnicí či třesavkou. Pak se do nemocnice mohou dostat pozdě.

Co byste doporučoval?
Děti seniorů nebo ti, kteří je opatrují, by neměli podceňovat nenápadné příznaky jako to, že senior méně pije, že má menší chuť k jídlu. Senioři však žijí často sami. A i když mají ještě partnera, často nevěnují příznakům takovou pozornost.

Co se ještě u seniorů podceňuje?
Hodně takových případů je u dušnosti, bolesti na hrudi, kdy nemocní navštíví lékaře třeba až pátý šestý den od prvních příznaků a stav už je velmi pokročilý. Lidé jsou pak v nemocnici týdny, někdy měsíce nebo i zbytečně zemřou.

A co dušnost signalizuje?
Často jde o příznak zápalu plic. Projeví se zejména u seniorů, kteří trpí podvýživou. Když se o člověka nemá kdo postarat, méně jí, méně pije a je náchylný k respiračním onemocněním, jako jsou virózy.

Když senioři jedí méně, mají menší chuť k jídlu, nebo je to i kvůli penězům?
Někdy nemají peníze. Některým ale chybí fyzická vitalita k tomu, aby si došli nakoupit, aby si uvařili, aby se o sebe postarali.

Setkal jste se v nemocnici s podvyživeným seniorem?
Ano. Nevypovídala o tom přímo hmotnost, ale celkově velmi snížená úroveň bílkovin v organismu. Když pak lékař zjišťuje příčiny, senioři řeknou, že tři, čtyři i šest dnů méně jedli a pili a že mají projevy dušnosti třeba dva tři týdny. U seniorů se dost často stává i to, že spletou dávkování léků a pak je buď neberou, nebo se předávkují.

Je nebezpečné dát jim léky do ruky?
Staří lidé mohou snadno spadnout a pád může způsobit lehkou mozkovou příhodu. Následkem může být zmatenost, při které přestanou brát léky. Proto by měli být vždy v kontaktu s dětmi nebo s nějakou pečovatelkou. Mohou se předávkovat léky na cukrovku, na arytmie, na vysoký krevní tlak a pak se jejich zdravotní stav výrazně zhorší.

Je tedy v některých případech lepší, aby žili v domově důchodců, kde je nějaký dohled?
Určitě, protože s přibývajícím věkem přibývá i rizik.

Ale dnes se víc propaguje to, aby senioři zůstávali doma.
Problém je, že spousta seniorů nemá rodinu nebo jejich děti bydlí daleko od nich. Kvalitní domov důchodců může být dobré zázemí, kde seniorům zajistí základní potřeby - aby jedli, pili a užívali léky.

Sportující senioři nemají potíže se srdcem či dýcháním

Když odhlédneme od zdraví, v čem jsou podle vás senioři jiní než mladší generace?
Mají méně informací, protože nepracují s počítačem, nedívají se tolik na televizi, nečtou.

Co z toho plyne pro vás jako lékaře?
Musím k nim přistupovat jinak. Dávat jim rady tak, abych měl jistotu, že moje doporučení chápou. Pokud možno musím mluvit hlasitě, jednoduše, v krátkých větách, důležitá jsou jasná sdělení o jejich nemoci.

Pozorujete naopak, že hodně seniorů dnes sportuje a že jsou fit? Setkáváte se s takovými pacienty v nemocnici?
Setkávám se s nimi na plánovaných operačních zákrocích, jako jsou třeba totální endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu. Ti, kteří sportují, nemají potíže se srdcem či dýcháním. Vyšetřuji seniory, kteří mají třeba v 70 letech hodnoty jako udržovaní padesátníci. Hodně je to dáno geneticky, ale zdravý životní styl je nezanedbatelný.

Jak jsou geny silné? Stojí za to se v životě a pak i ve stáří namáhat? Běhat, starat se o sebe, dobře jíst?
Určitě to za to stojí, protože se dá věk prodloužit třeba o deset let. Dnes je řada pacientů obézních, mají cukrovku, kouří a to život zkracuje.

Někdo ale porovná kvalitu života s kouřením a alkoholem a bez něj a řekne, že mu to přináší taková pozitiva, že to musí dělat. Nemůže mít změna životního stylu horší důsledky na psychiku a na společenskou stránku života? Co byste na to jako lékař řekl?
Že nejlepší cesta je přestat pít a kouřit a najít si místo těchto zlozvyků něco jiného, protože zkracují život. Rozumní, inteligentní pacienti si to k srdci berou. I když je k tomu nejčastěji donutí až to, že je potká nějaká choroba.