Když ředitel věznice Petr Folk odjížděl na Nový rok odpoledne do práce, už věděl, co se děje uvnitř. "Kolegové mě informovali, že je mezi vězněnými radost a euforie. Svým způsobem všichni byli v očekávání hodin příštích," vysvětluje Folk.
Pracovníci věznice se hned ponořili do spisů. Podle seznamu z generálního ředitelství Vězeňské služby připravovali dokumentaci přesně k 333 lidem, kteří měli teoreticky naději na propuštění.
Odpoledne na Nový rok a v noci na 2. ledna vše dali dohromady a od rána začali spisy postupně vozit soudcům na Okresní soud Plzeň-město. Zpátky pak průběžně vozili rozhodnutí, která znamenala pro jmenované návrat na svobodu.
Podle ředitele Folka dělali jeho lidé všechno pro co nejrychlejší propuštění amnestovaných. "Propouštění bylo nepřetržité, aby nedocházelo k žádným zbytečným zdržením. Když jsme přivezli od soudu větší množství usnesení, amnestované jsme rozdělovali na malé skupinky po pěti lidech. Všechno bylo udělané tak, aby jednotlivé procesy na sebe navazovaly bez zbytečných prodlev. Určitě to bylo takhle rychlejší, než kdybychom vše dělali po jednom propouštěném,“ je přesvědčený Folk.
První z amnestovaných vězňů se před branou objevil 2. ledna v pět hodin odpoledne. "Když věznici opouštěl první, měli jsme v té době od soudu 38 rozhodnutí o amnestii. Do půlnoci jsme všechny propustili. Protože jsme rozhodnutí dostávali i vpodvečer, v propouštění jsme pokračovali i po půlnoci, po celých 24 hodin,“ popsal ředitel věznice.
On i jeho kolegové pak i další dny zůstávali v práci bez ohledu na pracovní dobu, aby byli všichni amnestovaní na svobodě co nejdříve.
Poslední z 250 amnestovaných vězňů opouštěli Bory o prvním lednovém víkendu. V současné době soudci ještě přezkoumávají poslední spisy vězněných, kterým by amnestie mohla zkrátit délku trestu.
