Jako první na to upozornil Český rozhlas. Pracovníci plzeňské pobočky Národního památkového ústavu s rozhodnutím nesouhlasí, souhlas naopak poskytli památkáři Krajského úřadu v Plzni a město Tachov.
„Řízení o zrušení památkové ochrany stále není ukončeno a týká se pouze jedné z částí rozsáhlejšího továrního souboru, takzvané bývalé kuchyně a jídelny, tedy nikoliv hlavní monumentální budovy bývalé továrny, nebo doprovodných správních objektů s historickým oplocením. Tyto objekty mají být naopak revitalizovány,“ uvedla Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení kabinetu ministra kultury.
Připomněla, že ministerstvo kultury vycházelo i z názoru obou výkonných úseků památkové péče Krajského úřadu Plzeňského kraje a Městského úřadu Tachov, které ministerstvu sdělily své doporučení zrušit prohlášení části areálu za kulturní památku, a to při splnění určitých podmínek ze strany vlastníka.
Z továrny bude lékárna, butiky, restaurace a kavárna
Mluvčí Plzeňského kraje Helena Frintová uvedla, že podmínkou je zpracování měřičské i fotografické dokumentace objektu a přemístění vybraných prvků výbavy stavby do hlavní tovární budovy. Doplnila, že kraj při rozhodování bral v úvahu kulturně historické hodnoty objektu, stávající stavebně technický stav a očekávaný pozitivní přínos předpokládané budoucí celkové revitalizace památkově chráněného továrního areálu.
„Při zpracování vyjádření vycházel krajský úřad i z podrobné prohlídky bývalé kuchyně a jídelny,“ sdělila Frintová.
Jaroslav Třešňák MF DNES do požadovaného termínu neodpověděl. Český rozhlas napsal, že v hlavní budově bývalé tabákové továrny chce Retail Tachov vybudovat kavárnu s pekárnou, cukrárnu, lékárnu, butiky a restauraci, vedle ní supermarket, opodál dva domy s byty a podzemními garážemi, parkoviště a na místě jídelny a kuchyně pás dalších bytových domů.
Třešňák sdělil, že oprava hlavní budovy bude stát 300 milionů korun a ty se musí někde vzít. „A těch 300 milionů korun se má vydělat na supermarketu a bytových domech, bez nich to nejde,“ doplnil Třešňák.
Ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Plzni Petr Sokol uvedl, že památkáři jsou proti srovnání této památky se zemí. Rozhodnutí ministerstva, které nedalo na argumenty památkářů, si vysvětluje tak, že převážil hlas krajského úřadu a města Tachov. K argumentu, že se zachrání větší hodnoty, když se obětuje nějaká menší část kulturní památky, sdělil, že k obětování musí být pádné argumenty.
Vedle továrny supermarket a bytové domy
„Třeba, že ta menší část, která se obětuje, je už ve stavu, kdy je obtížně opravitelná nebo že má hodnotu velmi nepatrnou a zachránění areálu za to stojí. To ale není tento případ,“ konstatoval Sokol s tím, že když se z celku vyjme jeden dílek, i hodnota ostatních částí se sníží.
A jaký názor mají plzeňští památkáři na záměr přebudovat hlavní budovu bývalé tabákové továrny? „Může to být dobrý záměr, ale také nemusí, záleží na tom, jak se architektonický návrh uchopí,“ uvedl Sokol, který spíš čeká další střety s developerem.
Jak uvedl Český rozhlas, nejde totiž o první památku, která by šla v režii Třešňáka a navzdory nesouhlasu památkářů k zemi. V roce 2008 nechal Jaroslav Třešňák zbourat zchátralý lázeňský dům – Městské lázně v Teplicích. V tomto městě před 12 roky nechal zbourat i historicky cenný klasicistní dům z konce 18. století na náměstí Svobody. Budova sice nebyla kulturní památkou, stála ale v památkové zóně, kde se demolice řídí přísnějšími pravidly. Jenže když Třešňák začal bourat vedlejší dům, stavební práce údajně narušily statiku Domu u císařského pozdravu a stavební úřad nařídil, aby k zemi šel i on. Demolice proběhla tak rychle, že památkáři ani neměli čas zareagovat a požádat o oponentní posudek.
V továrně vyráběli doutníky a viržínka
Podle informací Národního památkového ústavu architektonickým slohem tabákové továrny v Tachově je pozdní historismus. Jedná se o významnou součást historických hodnot města, kvalitní industriální historizující architekturu a významný urbanistický prvek.
Komplex budov bývalé tabákové továrny v Tachově tvoří hlavní tovární budova, správní budova, obytná a kancelářská budova, bývalá kuchyně a jídelna a na východní straně původní oplocení s branami a brankami – na cihelné podezdívce jsou slohově řešené litinové plotové dílce.
Továrna leží asi 500 metrů severně od historického jádra proti budově městského úřadu při autobusovém nádraží. Budova c.k. tabákové továrny byla vystavěna v letech 1900 až 1901 tachovskými staviteli Johannem a Franzem Krausovými. Pro stavbu byl získán pozemek u nádraží, naproti bývalému hřbitovu. Ke dvoupatrové stavbě byla zakrátko přivedena i železniční vlečka.
V roce 1904 byla zavedena strojní výroba cigaret. V roce 1905 byla hlavní tovární budova rozšířena. V letech 1905 až 1906 byly postaveny další objekty. V roce 1929 vyrobila továrna přes devět milionů cigaret a 450 milionů cigaret značek Egyptky, Sportky a Zory. Dále se zde vyráběly doutníky a viržínka, včetně nejznámějších kubánských. Tehdy zde pracovalo 354 dělníků, především žen.
V roce 1938 měla továrna kolem 800 zaměstnanců. Součástí areálu byla mimo jiné jídelna, mateřská škola a kojící koutek. V roce 1939 byla tabáková továrna přestavěna na zbrojní výrobu vojenského leteckého průmyslu a výrobu dílců pro rakety V (fau).
Roku 1945 zde byl zřízen internační tábor pro sudetské Němce, kteří byli transportováni do Německa. V poválečném období objekt využívala firma Západočeské dřevozpracující družstvo Delta, která zde ukončila svoji činnost v srpnu 2010.
