„Pro mě byly obě tyto profese úplně oddělené. S režisérem Tomaszem Wińskim jsme film dávali dohromady poměrně dlouho. Od první čárky na papíře do premiéry v Karlových Varech uplynulo sedm let. Proces byl dlouhý i kvůli tomu, že to byl Tomaszův debut. Navíc scénář jsme nikdy předtím nepsali. Museli jsme se spoustu věcí naučit, udělat spoustu chyb. Některé ve filmu i zůstaly,“ říká s úsměvem oblíbená herečka.
Produkci pozdržela také epidemie koronaviru. „Když jsme pak během covidu začali točit, ani nebyl čas přemýšlet nad tím, jak ty dvě profese skloubit. Pro mě to byla organická záležitost, přejít z pozice za kamerou do pozice herečka. Nedělalo mi to problém. Dokonce se mi i stalo, že jsem Tomášovi říkala: Tahle scéna je o čem? A on mi odpověděl: To jsi ale psala ty. Obě role jsem měla striktně rozdělené. A díky bohu za to. Není dobré najednou vystoupit z pozice herce a někomu vysvětlovat, co jsem měla na mysli, když jsem nějakou scénu psala,“ konstatuje.
 |
Film pojednávající o páru, který se rozhodne svůj vztah otevřít i jiným mužům a ženám, vyvolává rozporuplné reakce. Od pobouření a tvrzení, že jde o amorální záležitost a některé scény jsou příliš odvážné, až po mínění, že vlastně o nic skandálního nejde, a tvůrci mohli zajít ještě dál.
„Jsme vlastně rádi, že film vzbuzuje protichůdné reakce, protože to znamená, že se nějak lidí dotkl. Nejvíce by nás asi mrzelo, kdyby ten většinový názor zněl: No a co jako? Že by prostě výsledek s nikým nic neudělal. Já si upřímně myslím, že film je více než o sexu o upřímnosti a křehkosti mezi dvěma lidmi a o nacházení hranic. A sex je jen symbolem toho, co se mezi nimi děje. Rozhodně to není nic prvoplánového. Není to o tom, abychom diváky vybízeli: pojďte se podívat na nahá těla,“ podotýká.
Navíc v dnešní době a vzhledem k tomu, jaká videa jsou poměrně snadno přístupná na internetu, určitě nejde o nic šokujícího. „Ani z hlediska světové kinematografie, nejsme v tomhle ohledu nijak radikální. Když se podíváte třeba na seriály HBO, jsou v zobrazování nahoty jinde než my. Je ale pravda, že na poměry českých filmů posledních let a způsobu, jak se v nich zobrazuje intimita, vztahy a sex, jsme zvolili trochu jinou cestu,“ vysvětluje.
Téma volnějších vztahů, v nichž jsou více než dva partneři, je pořád v Česku trochu tabu.
Polyamorie je pořád ještě rozbuška
„My jsme v tomto ohledu nechtěli dělat osvětu. Scénář jsme začali psát v době, kdy se o polyamorii mluvilo ve světě, ale u nás v podstatě vůbec. Ovšem vzhledem k tomu, jak tvorba trvala dlouho, trefili jsme se do momentu, kdy s tématem na veřejnost přišla herečka Tereza Těžká známá z filmu V síti. Začalo se o těchto vztazích více mluvit. Pořád je to ale rozbuška. Někteří lidé se pohoršují nad tím, kam až tohle všechno povede. Ve světě je to teď v debatách normální a otevřená věc. Myslím, že v Čechách takové vztahy také fungují, jen o nich nemluvíme a děláme, že neexistují. Filmy se u nás často zabývají událostmi z historie, na které už v současnosti panuje jasný názor. A o problematice věcí, které ještě ve společnosti nemají ukotvení, se toho tolik nenatáčí. Proto film vyvolává diskuse, za které jsme rádi,“ míní herečka.
Ta musela při natáčení absolvovat řadu pikantních záběrů. „To jsou velice komplikované scény. Laický názor, který neustále přetrvává a tkví v tom, jak si to ti herci užívají, je nesmysl. Je tam čtyřicet lidí, toho člověka, s nímž točíte, třeba ani neznáte. Šlo nám hlavně o navození pocitu, že divák žije s párem jeho život, tak aby vznikl pocit, že i on o něco může přijít. Více než sex pro nás bylo důležité ukázat intimitu. To je ještě mnohem těžší. Záběry se točily zblízka, někdy na mobily. Nemůžete se za nic schovat,“ popisuje.
Jako obrovský kompliment bere, když jí a kolegovi lidé říkají, jak přirozeně působí. „Jako kdybychom byli pár. Pořád jsme ale herci, kteří se ráno potkají, řeknou si: Čau, jak se máš? Dneska točíme tuhle scénu. Faktem je, že je složitější odhalit duši než tělo,“ myslí si Hana Vagnerová.
Nikdo mě nemá rád
Do Plzně jezdí velmi ráda a točila tu už i několik filmů. Všechno začalo v roce 2013, kdy vznikal film Hany, jehož dějištěm město bylo. „Musím říct, že zcela změnil můj vztah k Plzni. Celé natáčení bylo emotivní, Plzeň nám vyšla velice vstříc. Od té doby se sem moc ráda vracím,“ dodává.
I proto je její oblíbenou akcí i festival Finále. „Miluji ho. Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že Vary jsou sice úžasné, ale festival je velký a se spoustou lidí se vůbec nepotkáte. Navíc drží nějakou třídu, která klade podmínky na styl oblečení a líčení. V Plzni je to uvolněnější, panuje zde domácká atmosféra. S ostatními filmaři se tady potkáte na kafi a máte čas a prostor si popovídat,“ pochvaluje si herečka, která v Plzni naposledy točila loni.
Šlo o film režisérů Petra Kazdy a Tomáše Weinreba Nikdo mě nemá rád. „Já tam nemám tak velkou roli. Ale většinu natáčecích dnů jsem trávila právě v Plzni. Myslím, že to bude hodně pěkný a mimořádný film. Oběma režisérům fandím, zejména ve výběru témat. To platilo už o jejich debutu Já, Olga Hepnarová,“ doplňuje.
Trailer k filmu Hranice lásky
