„Máme plné sklady a nevíme co s jablky. Zachraňuje nás pouze každodenní prodej ze dvora, ale velkoobchod je úplně nulový,“ říká pěstitel Richard Schwarz z Vranova na Rokycansku.
Z loňské sklizně sady neprodaly velkoskladům nic. Ty se podle Schwarze se středními a menšími pěstiteli nechtějí bavit, protože jim nedodají 30 kamionů jednoho druhu jablek a navíc nadnárodní obchodní řetězce mají kontrakty na jablka z Itálie, Francie a hlavně Polska.
„V Polsku byla opět nadprodukce. A hlavně jejich výrazně vyšší národní dotace, úlevy a pobídky, tedy výhody polských ovocnářů, nás jasně diskriminují. My pak u stejného velkoobchodu nabízíme stejná jablka za úplně jiné peníze,“ uvedl.
S prodeji přes obchodní řetězce už dlouhodobě nepočítají také v Sadech Nebílovy u Plzně.
„Jablka na skladě máme. Ale jednak se je snažíme prodat hlavně přímo u nás v Nebílovech, jednak máme tu výhodu, že je dokážeme zpracovat. Takže stále vyrábíme čerstvý mošt, krabicové mošty, cider, jablka také sušíme. Nejdůležitějším cílem je pro nás přesvědčovat zákazníky, aby jezdili sem, přímo do sadů,“ vysvětluje vedoucí Sadů Nebílovy Jana Zikmundová.
„Ale doba je složitá, vše se zdražuje - i benzín. Proto uvažujeme o nějaké změně cenové politiky, aby si zákazníci, když už přijedou do sadu pro jablka, koupili i naše výrobky.“
Zákazník by měl věřit českému jablku
Kdo chce dvě jablka, koupí si je podle Zikmundové v supermarketu. Ale sadaři chtějí lidi naučit, aby vyhledávali farmáře, které mají v okolí.
„Tady urazí jablka jeden nebo nanejvýš dva kilometry, než se dostanou do skladu. Jsou citlivě ošetřená, jejich kvalita je větší. Chceme českého zákazníka přesvědčit, aby víc věřil českému jablku a ne polskému nebo dovezenému z Nového Zélandu. Na ceny polských jablek se nemůžeme dostat. Prodávat za 8 nebo 10 korun kilo by pro nás byla sebevražda. Měli jsme špatnou zkušenost, že nám řetězec přeměřoval průměry třešní a to už opravdu dělat nechci. Otevřeli jsme lidem samosběr a zákazníci byli spokojení, že si natrhali a strávili kus dne v sadu. Jestli tam půl kila sní, je mi jedno, protože stejně nesklidíte všechno. A tady vidíte spokojeného člověka,“ líčí Jana Zikmundová.
Podle ní je v tuzemsku ovocnařina dlouhodobě tlačená do kouta. „Přitom ovocné sady jsou i přínos pro krajinu a navíc obživa pro spoustu lidí - pro stálé zaměstnance, pro brigádníky. Pokud stát nezačne ovocnáře podporovat, tak jich mnoho skončí. My máme štěstí, že jsme součástí velkého zemědělského podniku Lukrena. Ten nás drží nad vodou, protože ekonomika sadů jednou vyjde, jednou ne,“ dodává.
Richard Schwarz i předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík uvádějí, že je stále těžší uplatnit českou produkci na trhu také kvůli obrovské konkurenci jižního ovoce.
Obrovská konkurence jižního ovoce
Banány prodávají řetězce kilo za 15 korun a mandarinky a pomeranče za 19 korun. Podle sadařů není možné za tuto cenu banány sklidit, dovézt přes celou zeměkouli, zabalit do krabice, nechat dozrát, chladit, prodat a pak ještě něco zaplatit pěstiteli v rozvojovém světě. Sadaři z ČR by podle Schwarze dodali supermarketům kilo jablek za deset korun, ale problémem je, že si k tomu obchody naúčtují 100 až dvousetprocentní marži, a jablka tam pak běžně stojí 39 korun.
Letošní rok bude pro ovocnáře zřejmě mnohem složitější než předchozí, a to kvůli plošnému zdražování vstupů. Loni prý byla jablka spolu s vepřovým masem jediným položkami, které zákazníkům meziročně zlevnily.
„Vyčkávám s obavami ceny energií, které máme ještě do jara zafixované,“ řekl Schwarz. Pokud se zvýší o 50 procent, znamenalo by to pro jeho sady statisíce korun ročně navíc, stejně jako u postřiků, jejichž dodavatelé hlásí zdražení až o 100 procent.
O 30 procent zdražují igelitové tašky a o desítky procent boxy s vnitřním igelitovým pytlem pro prodej moštů. Čeští sadaři mohou podle Schwarze zdražit nejvýš o několik procent, ale ne o 50, protože banány a mandarinky budou v obchodech pořád za 15 korun.
Podle Schwarze se loni lidem také urodilo hodně jablek na zahradách a do Vánoc tak měli vlastní. „Uvidíme, jestli se teď prodej rozjede,“ uvedl. „Jsme zvyklí prodávat do léta. Ještě nikdy jsem z toho ale neměl takovou obavu jako letos.“
