V Přání Ježíškovi hrajete podle tvůrců tatínka jemně cinklé tradiční rodiny. Co si pod tím můžu představit?
Ono je to jemně cinklé už v tom, že jsem vlastně Jiří Bartoška a hraju roli Bartošky. Ale nejsem samozřejmě tak hezký jako Bartoška.
Já bych nebyla tak sebekritická. Jak jste vůbec k „Bartoškovi“ přišel?
On měl Jirka tu postavu hrát původně místo mě, ale těsně před natáčením se dostal do nemocnice se zánětem slepého střeva. Produkční filmu Kateřina Špůrová mi v neděli zavolala, jestli bych v pondělí ráno nemohl točit v Brně. Nebyl to problém. Jen jsem se podivil, proč to mám být zrovna já.
Nepotřebuju exhibovat, zahraju si při improvizaci. Při besedách jsem hostitelem, a proto nepovažuju za vhodné, abych osobnost zaháněl do úzkých, jak si v tom libují někteří moderátoři.
