Dva jeřáby letoun - bez částí křídel, výškovek i směrovky - vážící kolem 14 tun zvedaly nad plot a usazovaly na betonové podstavce. Nejdřív ale spoluzakladatel soukromé sbírky letadel a vojenské techniky Miloš Tarantík proměnil vyřazený armádní nákladní obrněný vůz v tahač, kterým táhl letoun po trávě několik metrů.
Potom jeden z jeřábů posadil na připravený betonový kvádr přední podvozek letadla.
Miloš Tarantík vysvětloval, že TU 134 přemisťovali nad plot kvůli tomu, že bojují s nedostatkem místa.
„Je to velká operace. Muselo vyjít počasí a zároveň museli mít čas dva jeřábníci. V dnešní době sehnat dva jeřábníky s jeřáby na stejný čas je dost velký problém. Teď tu máme proti sobě velké TU 104 a jeho mnohem mladšího bratra TU 134. Koukají se na sebe,“ komentoval s nadsázkou usazení druhého z letadel Miloš Tarantík.
Samotné usazování trvalo jen pár minut. Mnohem více času zabraly přípravy - od nalezení ideálních míst pro ustavení obou jeřábů, aby jeřábníci mohli s letadlem bezpečně manipulovat, po upevnění řetězů k obnažené konstrukci křídel tak, aby se nemohly uvolnit.
Jeřábníci museli dostat pravý podvozek nad drátěný plot doplněný ještě o živý plot ze smrků, a navíc ještě sledovat, aby se nepoškodila pravá strana trupu o zadní část dalšího letounu. Bylo to těsné, ale povedlo se.
TU 134 létal v polských barvách, po vyřazení z provozu jej čekalo první stěhování z Varšavy do muzea v Lodži.
„Z něj se stěhoval k soukromníkovi skoro až k hranicím s Ukrajinou, odtud jsme jej pak stěhovali my do Zruče. Každý ze tří transportů mu dal pořádně zabrat, máme na něm hodně co opravovat,“ vypočítal Miloš Tarantík.
Jeho otec Karel se připravuje, že bude stejně jako u většího TU 104 také u menšího a mladšího leteckého sourozence po kompletaci křídel a dalších komponentů obnovovat nátěr letounu.
