V lednu přivedla Kristiina Mäki na svět syna Kaapa, přesto se ani tehdy nevzdávala snu startovat na tokijských hrách. Už předtím běhala až do 35. týdne těhotenství 50 kilometrů týdně.
„Udělala jsem si průzkum, jak dlouho trvalo atletkám, než se po porodu vrátily. A našla jsem příklady, že bych to mohla stihnout,“ vyprávěla.
Říká se, že mateřství dokáže pozdvihnout výkony sportovkyň na ještě vyšší úroveň. Vyprávět by o tom mohly sprinterka Shally-Ann Fraserová-Pryceová, lyžařka Kateřina Neumannová, biatlonistka Marie Dorinová-Habertová a mnohé další.
„Asi to bude pravda,“ přitakala Mäki. „Neumím si jinak své zdejší výkony vysvětlit. Přípravu jsem přitom měla nejkratší, jakou jsem jen mohla mít.“
Před pondělním tokijským rozběhem zveřejnila na sociálních sítích vlastní plán, jak ani v té nejskvostnější světové konkurenci nezapadnout. „Nezbývá než vyrvat si nohy z pr....,“ stálo tam.
„Ono to totiž podle tabulek vypadalo, že už v rozběhu skončím poslední,“ vysvětlovala.
Tabulkami se nicméně na dráze nesmíte řídit. A tak v novém osobním rekordu 4:04,55 vyválčila přímý postup do semifinále.
„Kupodivu jsem další den ani necítila únavu,“ hlásila. „Většinou, když běžíte osobák, druhý den to nohy docela cítí. Ale já si připadala, jako kdybych ani neběžela. Asi zase jednou zaúřadovala hlava.“
Jak kdysi pronesla, hlava dělá 70 procent výkonu.
Přinejmenším v jejím případě.
Při středečním semifinále se její vzkaz o vytrhávání nohou objevil také na druhé straně startovního čísla. Na Facebooku k němu před startem přidala další záměr: „Asi to tentokrát bude chtít vyrvat si i ruce.“
V sestavě prvního ze dvou semifinálových běhů našla u svého jména číslo 44, udávající pozici ve světovém žebříčku. Pouze jedna z dvanácti dalších žen v tomto běhu si stála na rankingu ještě o kousek hůře.
„Trenér (Pavel Tunka) mi ale napsal dlouhý e-mail, kterým mě navnadil do závodu. Připomínal mi, že běžíme zase odznova, ať hlavně nepřemýšlím nad tím, že jsem mezi nimi druhá nejhorší,“ prozradila.
Skvělá Mäki! Překonala český rekord a v Tokiu poběží olympijské finále |
Když před ní spadla Keňanka Winny Chebetová, která složila i Američanku Cory McGeeovou, musela si Kristiina Mäki vyšlápnout mimo dráhu. A teď mě disknou, blesklo jí hlavou. Hned však tu myšlenku zahnala. Právem. Při pádu je takové nechtěné vyšlápnutí pravidly tolerováno.
Občas mrkla koutkem oka na časomíru a pomyslela si: Je to strašně rychlé, tohle nemůžu vydržet.
Ale vydržela. Člověk občas vydrží podivuhodné věci.
Poslední kolo mnohokrát dokázala mít skvělé. Tak se do toho pustila. Předběhla Britku Katie Snowdenovou, potom i Italku Gaiu Sabbatiniovou. Jsem sedmá a z takové pozice se už dá jít do finále, vnímala.
Když už se do toho pustila, předběhla ještě Američanku Elinor St. Pierrovou, ale ta jí to po chvíli oplatila. Vzájemně se vytahovaly k výbornému času.
Mäki proťala cíl sedmá, s nadějí na postup do finále na čas. A ten čas...
Cože? Je to vůbec možné?
4:01,23!
Pro připomenutí, její předchozí osobní rekord z rozběhu byl 4:04,55.
Vymazala 35 let starý český rekord 4:01,84 v podání Ivany Walterové z Budapešti 1986. Té Walterové, která byla ještě pod dívčím příjmením Kleinová jedenáctá na premiérovém mistrovství světa v Helsinkách 1983.
Nejprve jako by měla Mäki v hlavě prázdno, nedocházelo jí to. Pak ji napadlo: Neprobudím se? A ještě potom: Budu si možná muset zase vybalit věci a v pátek neuvidím Kaapa.
V pátek měla za Kaapem zase přiletět. V případě, kdyby vypadla v semifinále, jak dle papírových předpokladů měla.
„Podle zdejších pravidel musíme Tokio opustit do dvou dnů po vyřazení. Tak jsem si dnes před závodem už předbalovala nějaké věci na cestu domů,“ říkala.
Druhé semifinále bylo pomalejší. Postupová naděje Mäki se stala realitou. Kaapo i partner Filip Sasínek to bez maminky budou muset vydržet ještě o dva dny déle.
Mezuliáníková: Osobák, o kterém jsem nesnila Také druhá česká mílařka Diana Mezuliáníková si v semifinále vylepšila osobní rekord, ze 4:05,49 na 4:03,70. Jí to však na postup nestačilo, ve svém druhém semifinále skončila osmá. „Trochu jsem se obávala, že se náš běh bude víc klusat,“ vyprávěla. „Byl také pomaleji rozeběhnutý, ovšem já jsem s osobákem hrozně spokojená a nemám si co vyčítat, protože o čase 4:03 jsem ani nesnila.“ S Kristiinou Mäki se ke stále lepším výkonům motivují častými společnými tréninky. „Obrovsky nám pomohlo soustředění, které jsme spolu absolvovaly ve vysoké nadmořské výšce,“ říkala. „Psychicky bylo strašně fajn mít tam podporu, se kterou jsme se těmi tréninky protrápily.“ |
Dojetím plakala do finské i české televize.
„Olympijská finalistka, jak to zní?“ ptal jsem se jí.
„Neuvěřitelně. Asi mi to dojde až v pátek.“
Stále jako by nemohla popadnout dech a vydýchávala se, i dvacet minut po doběhu. Tolik toho ze sebe na trati vydala. Chce se říct: naprosto všechno.
„Nebylo to zrovna lehké,“ hlesla. Tolik dřiny a tolik emocí. Navrch ten český rekord. Bylo toho na ni moc.
„Myslela jsem, že mám na zlepšení osobáku tak o vteřinu, protože rozběh předtím nebyl ideálně a souměrně běžený. Ale že to bude až takový čas, to jsem si vážně neuměla představit.“
Na kontě už má nyní čtyři české rekordy: na 1500, 2000, 3000 a 5000 metrů. „Ale ten dnešní je na jiné úrovni než ty zbývající. Taky už od nich uběhla nějaká doba,“ připomněla.
Nikdy předtím neabsolvovala na velké akci všechna tři kola závodu. „Maximálně jsem běžela tři mítinky v jednom týdnu,“ lovila v paměti.
V Tokiu zažije premiéru.
V pátek se postaví na olympijském stadionu na start finále. S fenomenální Nizozemkou Sifan Hassanovou, s Keňankou Faith Kipyegonovou, s velezkušenou Britkou Laurou Muirovou, s dalšími hvězdami. A s nádherným pocitem.
„Máme (od trenérů) zakázané říkat, že si jdeme užít závod. Tvrdí nám: Jdete tam bojovat, neměli byste tedy říkat, že si to jdete užít. Ale já si to už můžu říct. A jdu tam zároveň nechat všechno,“ slíbila.
Pak se zasmála: „Snad mi Hassanová nedá sto metrů.“
ČEŠKA A FINKA. Se Sarou Kuivistovou, reprezentantkou Finska, se obě mohly usmívat, i když do finále prošla jen jedna. Také Kuivistová vylepšila finský národní rekord.
Mimochodem, doma jí v minulosti před odjezdem na velké akce táta vždy připomínal: „Hlavně poraz Finku.“
Také tento úkol splnila: Sara Kuivistová těsně nepostoupila z druhého semifinále.
