V polovině dubna každoročně dohlížel Vlastimil Lagron, jestli jeho příbuzní a další kolegové staví na předem určená místa pouťové atrakce na loukách kolem hřbitova s kostelem svatého Jiří v Plzni. Většina techniky na plzeňské pouti zůstávala dva týdny, pak přejížděli jinam.
Jenže kvůli koronaviru a nouzovému stavu v České republice je letos po desítkách let všechno jinak. Vlastimil Lagron s částí rodiny na Klatovsku čekají, kdy budou moci zapojit připravenou techniku za auta a vyjedou na první letošní štaci.
Hlava rodiny jen smutně kouká do kalendáře a škrtá v něm jednu tradiční pouť za druhou kvůli krizovým štábem a vládou nařízenému omezení pohybu a zákazu shromažďování lidí.
„Když to trochu přeženu, dá se říct, že z toho máme depku. Jsme zvyklí být od jara každý týden na jiném místě, mezi jinými lidmi, a teď přišlo tohle. A k tomu je takové hezké počasí. Ubíjí nás to psychicky a ekonomicky je to taky úplně špatně. Děláme vše proto, abychom mohli vyjet rozdávat radost, plnit své poslání, ale není to teď v našich rukou,“ shrnuje situaci Vlastimil Lagron, který desítky let organizuje poutě v řadě měst nejen v Plzeňském kraji.
Z poslední štace se provozovatelé atrakcí vrátili do svých domovů v polovině loňského října.
„To jsme měli z poutí poslední příjem. Poslední zima pro nás byla příznivá, hodně jsme mohli dělat na atrakcích, vylepšovat je, investovat do nich. Začátkem března jsme už měli všechno připravené, sbalené. Na polovinu měsíce byla připravená první tradiční pouť roku v Úhercích na Plzeňsku. Vyjíždět jsme tehdy měli ve čtvrtek a pouhé dva dny před tím, bylo to v úterý, vše zastavilo vyhlášení nouzového stavu. Od té doby čekáme, kdy se situace změní, a budeme moci vyjet rozdávat radost dětem i dospělým. Zatím jen v kalendářích škrtáme poutě, které se neuskutečnily,“ popsal situaci.
Mění se hodně věcí, jiné budou i poutě
Plzeňská pouť patří společně s klatovskou a domažlickou k největším v regionu. I když na konání plzeňské měli vše dopředu domluvené, zajištěné a potvrzené, stejně jako v dalších místech dojednané nezbytné přípojky elektřiny, kvůli koronaviru přišly přípravy vniveč.
„Teď čekáme, jak rozhodne legislativa, krizový štáb, vláda. Snad v červnu bychom mohli vyjet. Jako se kvůli koronaviru mění hodně věcí, jiné budou i poutě. Buď budou větší rozestupy mezi atrakcemi, nebo některé tam nebudou dvakrát třikrát, ale jen jednou na celé pouti. I na houpačkách a dalších zábavných zařízeních bude potřeba dodržovat potřebné metry mezi dětmi v lodičkách,“ přemýšlí o budoucnosti Lagron.
„Už jsme probírali v naší asociaci, jak by vše mělo fungovat, abychom splňovali podmínky nastavené hygieniky. Asi budeme muset zajistit agenturu, dohlížející, aby lidé dodržovali rozestupy, podílet se na tom budou i naši kluci, kteří nebudou tak vytížení u samotných atrakcí. Přibudou malé billboardy s upozorněním, aby lidé dodržovali rozestupy, budeme muset hlásit, aby dbali na své zdraví. Je ale na soudnosti lidí, kteří se přijdou s dětmi bavit, aby na tyhle věci sami dávali pozor a dodržovali je. Roušky a další nezbytné věci máme, atrakce jsme čistili a omývali průběžně i v minulých letech, dezinfekce máme dost,“ říká Lagron.
Pouť není koncert, kde je hlava na hlavě
Rod Lagronů se podle rodinných záznamů věnuje různým zábavným činnostem na poutích už po staletí, tradice se předává z rodičů na děti, které v tomto prostředí vyrůstají už od nejmenšího věku.
Sám Lagron pamatuje poutě, kdy se mezi atrakce v krátké době najednou nahrnula spousta lidí. „V posledních letech je to takové rozvláčnější, lidé přicházejí postupně. Až se uvolní omezení kvůli koronaviru, může nám to pomoci,“ doufá Lagron.
Podle něj pouť není jako koncert, kde je hlava na hlavě. „Není to ani jako v pražské zoo, kde jsem byl loni s dětmi. Do vnitřních pavilonů jsem s nimi raději ani nešel a zůstal venku, protože mnohdy v nich bylo namačkáno víc lidí, než přijde na poutě. Teď se všichni těšíme, až dostaneme povolení vyjet. Technika je důkladně zkontrolovaná, prověřená, bez toho by nikdo nevyjel stejně jako bez pojištění, auta stojí natankovaná. Stačí jen nasednout a jet na místo podle kalendáře,“ čeká na povolení Lagron.
„S jednotlivými městy a obcemi jsme také domluvení. Pokud začneme v červnu, z velkých poutí zvládneme naši domácí klatovskou, která je v červenci, v srpnu pak je domažlická, a stačíme objet ještě řadu menších tradičních poutí. Každá, na kterou dojedeme, nám může hodně pomoci. Podle toho, kolik letos vyděláme, bude vypadat technika v příštím roce,“ vysvětlil Vlastimil Lagron, který je zároveň dlouholetým prezidentem Asociace výrobců, distributorů a provozovatelů lidové technické zábavy ČR.
