„Kamarád má nejmenšího jezevčíka s pidinožičkami, málem jsem ho zašlápl. Bylo mu 13 let, když závod ušel poprvé a pak ještě několikrát,“ popisuje Luboš Bodlák. Ten je přesvědčen o to, že tak dlouhou trať ujdou i malá plemena jako krysařík či pudl.
Někteří vytrvalci jsou schopní závod uběhnout za devět hodin. „Někteří jdou na pohodu a dvakrát bivakují,“ vypráví bývalý atlet, který v roce 1984 získal bronzovou medaili na mistrovství Československa ve štafetovém běhu na čtyřikrát 400 metrů.
A s atletickou minulostí zřejmě souvisí i jeho nejlepší čas v dogtrekkingu - 12 a půl hodiny, což znamená asi osm kilometrů za hodinu. „Dnes už bych to ale nedal, kvůli problémům s nohama dávám přednost bivakování během závodu,“ líčí propagátor sportu, který před téměř dvaceti lety vymyslel moravský kněz. Luboš Bodlák se dogtrekkingu věnuje už 17 let.
„Jako malý kluk jsem vždycky chtěl mít psa, ale naši mi ho nedovolili, tak jsem se ve 45 zbláznil a splnil si sen. A bylo to hlavně kvůli tomuto sportu,“ vysvětluje Plzeňan.
Ten si nakonec pořídil chodského psa, což je staré a v roce 1985 obnovené české plemeno, které používali při ochraně hranic Chodové.
„Je nekonfliktní, nevadí mu pětatřicetistupňové horko, stejně jako minus třicet,“chválí Bodlák. Poslední tři roky má už druhého chodského psa, s prvním absolvoval 92 závodů, zbytek s dnes tříletým Montem.
Luboš Bodlák má díky závodu kamarády po celé republice. „Protože se začíná na jaře, už nyní si voláme, do jakých míst vyrazíme,“ líčí Bodlák. Závody se pořádají v horách, proto má plzeňský sportovec prochozené Krkonoše, Krušné Hory, Adršpašské skály, okolí Macochy a další místa. Nejraději má Krušné Hory.
„Většinou se na závody jede ve čtvrtek večer, v pátek ráno se startuje a do nedělního dopoledne by měli všichni dorazit do cíle. Nejvíc je tam vždy mladých holek a nás starých kmetů,“ podotýká.
Závody se neobejdou bez kuriózních příhod. „Protože Moraváci přivážejí slivovičku, stalo se i to, že alkoholem zmožený kamarád usnul na třetím kilometru. Pejsek ležel vedle něj, počkal až se páníček prospí a pokračovali dál,“ vypráví jednu z historek.
