Domácí zvířata většinou nemají příliš vzrušující život, zůstávají doma a nikam jinam se moc nedostanou. Fenka Corey je na tom úplně jinak. Border kolie během svého života už procestovala sedmadvacet zemí. Jejím páníčkem je totiž sušický cestovatel Slávek Král, který ji začal brát s sebou na své cesty.
„Já se vlastně plánoval usadit a chtěl jsem přestat cestovat. Můj celoživotní sen bylo pořídit si psa a tak jsem si řekl: teď, nebo nikdy. Potom jsem ale zjistil, že pes může cestovat se mnou a že to vlastně není ani tak těžké,“ vysvětluje Slávek Král, jak k novému parťákovi pro svá putování přišel.
Za relativně krátkou dobu už spolu stihli objet pořádný kousek světa. „První pokusný výlet jsme jeli stopem do Švýcarska a Itálie. To Corey zvládla skvěle. A tak jsme vyrazili na festival Banát v Rumunsku a odtud stopem do Řecka a projeli jsme celý Balkán – Makedonii, Albánii, Černou Horu a další země,“ vyjmenovává.
Po návratu domů pak začal osnovat plány na výlet do ještě vzdálenější destinace. „Kouknul jsem do mapy, a jelikož už nechci létat, tak jsem vybral nejvzdálenější místo, kam se dá dostat po zemi – Japonsko. A my opravdu za pět týdnů dostopovali do Vladivostoku. Tam ale přišel zvrat. Psa nepustili na trajekt, protože chtěli nějaký ruský dokument navíc. Ten my v EU nepotřebujeme, ale tím, že jsme se vydali přes Rusko, tak ano. No bláznivá byrokracie. Museli jsme se otočit a změnit plány,“ popisuje první větší obtíže, které cesta s Corey přinesla.
Slávek Král a Corey |
Dvojice se tak vypravila úplně jinam. „Vydali jsme se tedy do Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Íránu,“ dodává Slávek Král.
Ten už ví, které státy jsou pro pobyt s pejskem ty nejvhodnější. „Nemusí se jet daleko. Jsou to hlavně evropské země. Já jsem milovník hor, a proto Tatry nebo Alpy. Tomu psovi je to úplně jedno, důležitá je mentalita místních, především pokud jedete na delší výlet,“ podotýká cestovatel.
Ne všude ale mají psí mazlíčky rádi. „Vybrat si muslimské země a ještě uprostřed léta nebyl ten nejlepší nápad, co jsem kdy měl. Já jsem to sice tak neplánoval – nějak to vzniklo za jízdy, ale byla to dobrá škola. Muslimové nemají moc v lásce pejsky. Nemohli jsme tedy do hotelů, restaurací, veřejné dopravy, parků, autobusů ani vlaků. To poměrně ztíží cestování. Třeba když se dostanete do Biškeku, Samarkantu nebo Teheránu a musíte jít ven z města pěšky ve 45 stupňovém vedru. V Teheránu třeba žije více lidí než v České republice, a to se hezky projdete,“ vypráví Král.
V Kyrgyzstánu se psa báli, před Corey utíkali
Také už zjistil, který stát je na tom v tomto směru asi úplně nejhůře. „Každá země byla zcela jiná. Nemile mě překvapil Kyrgyzstán, kde se vyloženě báli. Ale až tak, že po psovi na vodítku hodili kus salámu a začali utíkat. Někdy to působilo až komicky. Corey není ani velký pes, ani bojové plemeno, ale respektovali jsme místní kulturu, jak to jen šlo, a neprovokovali jsme,“ vzpomíná.
Cestování si Corey hodně užívá. Tedy v podstatě stejně jako jakoukoliv jinou činnost, při níž má poblíž svého majitele.
„Psi přemýšlí úplně jinak než my. Jim stačí základní potřeby, což je voda, jídlo a páníček. Nic víc nepotřebují, a když mají vše plus dostatek pohybu, tak jim je úplně jedno, jestli jsou v Plzni nebo v Tádžikistánu,“ potvrzuje.
Corey nemá žádný problém se zdoláváním větších vzdáleností. „Border kolii nejde unavit. To je nezničitelné plemeno, naopak já musím vědět, kdy ji zastavit. Borderky jsou šlechtěné, aby zvládly uběhat až sto kilometrů za den. Já mám to štěstí, že mám „línou“ borderku, dáváme pouze patnáct kilometrů za den,“ říká s úsměvem Král.
Rok psa trénoval cestovat různými dopravními prostředky
Vzhledem k tomu, že během toulek musela dvojice používat nejrůznější dopravní prostředky, bylo třeba fenku na tuto okolnost důkladně připravit.
„Než jsme vyrazili na cestu, tak jsem Corey celý rok trénoval, aby to zvládla. Naučil jsem ji, že v dopravním prostředku si má lehnout a čekat. Takže když stopnu auto a otevřu dveře, ona automaticky skočí na zem a schoulí se do klubíčka. To dostane pochvalu od řidiče a můžeme jet,“ informuje Slávek Král, podle něhož začíná být cestování se psem trendem.
„Dělá to stále víc a víc lidí, ale informace, co všechno je potřeba, nikde nejsou. A pokud ano, tak jsou zastaralé, a všechno je poměrně složité. Proto momentálně píšu článek, kde budou všechny potřebné informace a bude to rozdělené i na jednotlivé země. Stačí sledovat můj blog na Facebooku a brzy se zájemci vše dozví,“ míní cestovatel.
Pes zavírá spoustu dveří, ale je skvělý prostředek k seznámení
Cestování se čtyřnohým turistou má svoje nevýhody i výhody. „Když cestujete bez psa, tak nemáte tolik psích chlupů v batohu. Pes určitě zavírá mnoho dveří, jako jsou restaurace nebo hotely. Naopak je to úžasný prostředek k seznámení a navázání konverzace kdekoli a s kýmkoli, a to rozhodně stojí zato,“ myslí si dobrodruh, který se cestování nejen prakticky věnuje, ale také o něm přednáší a pořádá tematický festival.
„Tato cesta byla plná fuck-upů – nezdarů – a neskutečných zážitků. Například jsem si půjčil oslíka a vyrazil jsem s ním do hor, nebo jsem překročil délku pobytu v Rusku a byl jsem souzen. O tom všem budu přednášet v každém větším městě a rozhodně se je na co těšit. Festival letos bude v lednu v Plzni, v únoru v Praze a v květnu v Ostravě. Více informací je možné najít na webu standupy.cz nebo na mém facebookovém blogu Slavek Kral travel blog,“ informuje.
