Zní to trochu jako pohádka o Popelce: šlechtic a neposlušný hraběcí synek Heinrich Coudenhove-Kalergi byl na začátku 90. let 19. století odvelen do Japonska jako c. a k. velvyslanec, tam se zamiloval do dcery tokijského starožitníka a „vyučené“ gejši Mitsuko, a přestože šlo o nerovný sňatek, prosadil si ho. Svou ženu a prvorozené děti přivezl s sebou do Čech na poběžovické panství a Mitsuko se stala jednou z prvních Japonek, které měla Evropa možnost spatřit. Jejich druhorozený syn Richard pak stál u zrodu panevropské myšlenky a na jeho vizích v podstatě stojí dnešní Evropská unie. Jenže život Mitsuko nebyl žádná pohádka.
Vykořeněná ze své kultury, plná stesku po domově, nedokázala pochopit kontrast mezi tradiční aristokratickou společností a moderním státem, jehož vzniku přihlížela. Román o jejím životě z pera Vlasty Čihákové Noshiro funguje spíš jako spolehlivá faktografie, autorka se nenechala zlákat melodramatičností Japončina příběhu a ověřovala každý detail. K dispozici měla deníky, které Mitsuko diktovala své nejstarší dceři Olze už jako nemocná na sklonku života.
Komiksová hrdinka
Obálka knihy Mitsuko
Jenže právě deníky jsou spíš zdrojem dezinformací. „Olga neuměla japonsky a nerozuměla zřejmě často ani německé výslovnosti své matky. Deníky tedy dávají určitou představu o osudech rodiny, avšak prakticky nejsou použitelné bez ověření jmen osob, místních názvů, dobových událostí a vzájemného propojení souvislostí,“ vysvětluje Vlasta Čiháková Noshiro. Mnoho let proto strávila pátráním po skutečných osudech Mitsuko, začala už v 70. letech při svém pobytu v Japonsku.
Zatímco tam je Mitsuko známou osobností a právě pod vlivem popelkovského zkreslení dostal její příběh dokonce i muzikálovou či komiksovou podobu, u nás se toho o ní ví málo. Svým způsobem za to může válka i následná totalita, v roce 1945 byly děti Mitsuko odsunuty jako kolaboranti, z poběžovického zámku pak komunisté udělali armádní sklad a nechali ho zchátrat, k archivním záznamům o rodině Coudenhove-Kalergi se historikové dostali až po listopadové revoluci.
Mitsuko se narodila v roce 1874 v rodině starožitníka a prodavače, několik let strávila ve škole pro gejši, pak si její rodiče finančně polepšili, takže mohli dceru vzít zpět domů, aby vypomáhala v obchodě. Bylo jí sedmnáct, když potkala hraběte Heinricha, rakouské velvyslanectví sídlilo blízko starožitníkova obchodu. Heinrich hledal hospodyni, Mitsuko i přes nelibost jejího otce zaměstnal, umožnil jí dokonce učit se anglicky a brzy se do ní zamiloval. Vzali se v roce 1892, jejich první dva synové se ještě narodili v Japonsku, od roku 1896 už byla rodina zpátky v Rakousku-Uhersku. Mitsuko porodila sedm dětí, její manžel zemřel v roce 1906, ona až roku 1941.
Biografie MitsukoKnihu koupíte v online knihkupectví Knihy.iDNES.cz za 338 Kč.  |
V Evropě studovala jazyky, matematiku i právo či ekonomii, aby dala sama svým dětem kvalitní vzdělání. Přesto nebyla Mitsuko jednoduchou a jednoznačnou postavou, žila mezi dvěma póly, rozeklaná, vykořeněná: „Po pravdě měla být na co pyšná, ale její hrdost byla plná rozporů. Ona, která měla prostý měšťanský původ, zazlívala později svým synům nerovný sňatek, ona, jejíž manžel získal doktorát z antisemitismu, byla ke svým židovským snachám přezíravá. Ona, jejíž děti šly usilovně ve stopách duchovního odkazu otce, se distancovala od jejich snů a uzavřela se do vlastních, kam je nikdy nevpustila,“ vypočítává Čiháková Noshiro.
Matka zakladatelka
Její kniha uvádí na pravou míru mnoho mýtů, které Japončin život opřádají. „Byla nazývaná matkou zakladatele moderní Evropy, avšak sama považovala toto přízvisko za ironii – vždyť po celý svůj život toužila alespoň jedenkrát podívat se zpět do rodné vlasti a neustále předstírala něco, co narušovalo její bytostnou identitu,“ vysvětluje Čiháková Noshiro. Mitsuko i dávno po pádu Rakouska-Uherska opěvovala šlechtické hodnosti, udržovala tradice a odmítala přijmout za svou moderní dynamickou společnost – paradoxně však vychovala děti, jež se s důvěrou rozprchly do světa přesně podle panevropského ideálu, který její manžel Heinrich a hlavně jejich druhorozený syn hlásali.
Její děti na matku vzpomínaly hlavně jako na krásnou smutnou bytost, poslušnou a pokornou. Přesto nebyla zahořklá, na zámek rodina zvala návštěvy, ostatně Japonka fungovala pro Poběžovice jako magnet, zvědavý byl každý. Jak stárla, prohlubovalo se u Mitsuko vlastenectví, sledovala výkony japonských sportovců, jakkoli se nesmířila s demokratickým liberalismem, fandila myšlence olympijských her a na své panství pozvala ve třicátých letech dokonce japonské hokejisty a tenisty, kteří měli namířeno na Davis Cup.
Vlasta Čiháková Noshiro věnovala Mitsuko doslova kus svého života, připravila o ní rozsáhlou japonskou výstavu i stálou expozici na zámku v Horšovském Týně. A jedná o filmu v česko-japonské koprodukci. Protože příběh chudé dívky, z níž se stala téměř princezna, láká i přes svůj druhý, tesknější rozměr – nebo právě i díky němu.
