„V kraji by neslyšící potřebovali ještě jednoho tlumočníka na plný úvazek,“ říká Redlich. „Když jsem sám, tak bych vlastně ani nesměl být nemocný nebo si vzít dovolenou. Už osm let jezdím po kraji tlumočit svým soukromým autem a služební vozidlo je stále v nedohlednu.“
Přesná statistika, kolik neslyšících v Česku žije, neexistuje. Podle odhadů je jich kolem patnácti tisíc. V Libereckém kraji tak může být přes šest set neslyšících. Znakový jazyk ovládá zhruba polovina z nich.
Podle ředitele Centra zdravotně postižených Libereckého kraje Jaroslava Leška by další tlumočník neslyšícím velmi prospěl.
Mnohem rychleji než nyní by vyřídili důležité věci v nemocnicích, ve zdravotnických ordinacích, na úřadech nebo na policii.
Redlich jako jediný tlumočník nestačí obsáhnout celý Liberecký kraj.
„Velmi málo se dostanu především na Českolipsko,“ upozorňuje Redlich.
„V kraji zatím pracuji asi pro sedmdesát klientů. Pomáhá mi kolega Roman Vránek, ale organizace, pro kterou pracuje, ho nemůže poslední čtyři měsíce kvůli nedostatku peněz zaměstnávat. Vránek však alespoň každou středu od devíti do deseti hodin slouží neslyšícím na libereckém magistrátu.“
Redlich by uvítal, kdyby v Libereckém kraji pracovala jako tlumočnice i žena. „Neslyšícím ženám není samozřejmě příjemné, pokud jim například při lékařském vyšetření tlumočí muž,“ vysvětlil.
Redlich zvládá také on-line tlumočení, kdy se s klienty spojí přes Skype na počítači nebo tabletu s videokamerou.
Tlumočení přes Skype není vždy vhodné
„Jenomže Skype využívá jenom polovina mých klientů,“ tvrdí Redlich. „Buď počítače nebo tablety neovládají, nebo jim na jejich nákup scházejí peníze. Přes obrazovku se navíc nedá přetlumočit všechno tak dobře, jako když jste přímo s klientem. Tlumočení přes Skype není vhodné v mnoha situacích.“
Tablet s videokamerou pro neslyšící se nachází na krajském úřadu i v liberecké krajské nemocnici. Další takové tablety jsou v nemocnicích v Jablonci nad Nisou nebo v České Lípě.
„U nás je na centrálním příjmu pacientů, odkud si ho samozřejmě mohou půjčit jiná oddělení, kam neslyšící přijdou,“ konstatoval mluvčí českolipské nemocnice Petr Pokorný.
Redlich vyučuje osm let znakový jazyk v Liberci a v dalších městech kraje, aby pomohl neslyšícím lidem k získání lepší pozice ve společnosti. Na jeho kurzy znakového jazyka chodí sociální pracovníci, úředníci, policisté, zdravotní sestry a všichni, kdo projeví zájem.
