Je po mozkové mrtvici, děti bydlí na opačném konci republiky a v rodném domku sama zůstat nemůže. Rodina šestasedmdesátileté Anežky ze Zlína proto musí vymyslet náhradní řešení. Stejně jako tisíce dalších.
"Kdysi se tomu říkalo domov důchodců. Dnes je názvů několik a jen pročítání internetových stránek mi zabralo týden. Ani to mi moc nepomohlo," postěžoval si Igor Zubáček.
Na stejný problém naráží tisíce lidí, kteří potřebují pro příbuzného náhradní bydlení. Obzvlášť ve Zlínském kraji, kde je nabídka skoro největší v republice. Na počet obyvatel nad 65 let je tady druhý nejvyšší počet lůžek.
"Jen pro srovnání, Praha má na dvojnásobný počet těchto osob o 500 lůžek méně," upozornila radní za sociální služby Taťána Valentová Nersesjan.
Dohromady je v kraji 3 190 míst v pobytových zařízeních pro seniory. Přes polovinu nabízí hejtmanství, zbytek například Charita, obecně prospěšné společnosti nebo podnikatelé. Většina zařízení je ale zaplněná. A na místo se čeká třeba i několik týdnů.
"Zájemců je opravdu hodně. Do našeho domova důchodců i do domova pro osoby s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí," potvrdil Vlastimil Zaydlar, ředitel zlínského Domova pro seniory Burešov. I ten je momentálně plný.
Kraj ručí jen za registrované domovy
Rodiny tak často hledají volné lůžko i na místech, která nejsou tak známá. A krajští úředníci v těchto případech radí pročítat nabídky velmi pozorně.
"Neříkám, že všechny jsou špatné, ale lidé by měli vědět, že služby v neregistrovaných domovech jsou bez záruky," varovala Nersesjan.
Taková zařízení totiž neposkytují sociální služby podle zákona. Nikdo je nekontroluje, proto nemusejí mít odpovídající vybavení ani dostatečně kvalifikovaný a početný personál a v ceníku služeb nemusejí dodržovat zákon.
Naproti tomu akreditovaný domov musí splnit všechno. Mimo jiné třeba to, že za ubytování a stravu si může z důchodu klienta vzít maximálně 85 procent částky. O seniory se tam starají pečovatelé i zdravotní sestry a dodržování zákona kontroluje inspekce.
"Pečovatel klientovi pomáhá s hygienou, jídlem, měří mu teplotu, hlídá pitný režim. Ale třeba léky podávat nesmí, proto máme i vystudované zdravotní sestry," vysvětlila ředitelka Domova pro seniory v Nezdenicích Irena Staníková.
Jen ubytování, nebo domov pro seniory?
Odlišit registrované a neregistrované domovy ale není jednoduché. Svoje zkušenosti mají například v Dolní Bečvě s rekreačním zařízením Rozpité.
"Ještě nedávno vypadaly jejich internetové stránky tak, že laik mohl jednoduše nabýt dojmu, že jde o akreditované zařízení s personálem. Tomu říkám klamavá reklama," prohlásil tamější starosta Pavel Mana.
Teď se zařízení brání a zdůrazňuje, že starším lidem poskytuje jen ubytování, stravu a celodenní asistenční službu.
"Šlo o slovíčka, už jsme stránky upravili. Měli jsme s tím velké problémy, ale mezi domovy pro seniory vůbec nepatříme a ani nechceme," podotkla provozovatelka Martina Janostyaková.
Mezi soukromá zařízení pro seniory patří také Penzion spokojeného stáří v Luhačovicích. Vznikl před rokem a nabízí asi stovku lůžek. Od února dokonce pro osoby s demencí i Alzheimerovou chorobou.
O seniory pečují osobní asistenti, kteří ale podle zákona nemusejí mít žádné zdravotní vzdělání. Penzion ujišťuje, že o klienty se stará tak, jak má.
"Chceme být bezchybní, myslím, že péči máme zvládnutou," konstatoval ředitel Antonín Košík.
Rodinám, které si neví rady s výběrem domova důchodců, poradí i Zlínský kraj. Na svých internetových stránkách má přehled všech registrovaných pobytových zařízení včetně jejich nabídky.
