Do doby, než se obchvat otevřel, projížděly centrem Plzně všechny kamiony, osobní auta i autobusy jedoucí mezi hranicí s Německem a Prahou. Na konci roku 2003, po deseti letech soudních tahanic, to mělo skončit.
V den slavnostního stříhání pásky u Ejpovic ale přišla hustá chumelenice a vzápětí se na ještě uzavřenou dálnici vydali první šoféři, dva kamioňáci ze Slovenska. Kolos se vyhnul stanu, v němž se jen chvíli předtím stříhala páska, ale vzápětí zapadl na krajnici a kamion se začal povážlivě naklánět.
Jakoby tahle událost předznamenala to, co se na tehdy jen zčásti dostavěném obchvatu dělo dál.
Od Ejpovic do Černic totiž nebyla dálnice ještě úplně hotová, a tak se jezdilo oběma směry jen v její jedné polovině. Dva týdny po zprovoznění se u Letkova srazila na dálnici dvě auta, přestože tam měl být zákaz předjíždění. Nehodu nepřežili tři lidé.
O další dva týdny později se na stejném úseku zabil plzeňský podnikatel Josef Schneider, ve vysoké rychlosti narazil do kamionu.
"My jsem tam chtěli tabule oddělující jízdní směry, aby se v úseku nedalo předjíždět, už před spuštěním provozu. Svéhlaví úředníci rozhodli, že stačí jedna dopravní značka, i když my jsme tvrdili, že to nestačí. Pak se tam zetka stejně dávala týden po druhé smrtelné nehodě, ale ty už životy těm lidem nevrátily," vzpomíná tehdejší zmocněnec pro výstavbu dálničního obchvatu Petr Otásek.
U Černic sjížděla z dálničního obchvatu všechna auta na starou vojenskou silnici a pak pokračovala kolem Štěnovic na dálniční přivaděč od Klatov. Po něm pak najížděla u Litic na již kompletně hotovou část dálničního obchvatu směrem na Rozvadov.
Protože ještě nebyl hotový střední kus obchvatu s tunelem Valík, auta takhle jezdila ještě další tři roky. Jen v létě roku 2004 byl dokončen i druhý pás mezi Černicemi a Ejpovicemi.
I když v prosinci 2003 vypadal nedokončený obchvat tak, jak vypadal, Plzni už pomohl. Ze sčítání projíždějících vozidel na křižovatkách u Ústředního hřbitova, Na Belánce a u přejezdu na Domažlické třídě, vyplynulo, že z průtahu města zmizela téměř polovina kamionů, které přes Plzeň jen projížděly.
Martin Pytlík, který v 90. letech minulého století bojoval za co nejrychlejší dokončení dálničního obchvatu, si teď vybavuje, co pro něj znamenalo odklonění dopravy z Plzně.
Motoristé dříve stáli ve městě i hodinové fronty
"I provizorní otevření obchvatu bylo obrovským ulehčením pro celou Plzeň. Je velmi zajímavé, že všichni včetně mě jsme velice rychle zapomněli, jak jsme předtím stáli hodinové fronty od Ústředního hřbitova až po Domažlickou třídu, popojížděli jsme mezi kamiony. Před obchvatem měli lidé bydlící v křižovatce U Pietasu i při zavřených oknech v bytech hluk od kamionů, které u křižovatky brzdily, podřazovaly a pak se zase rozjížděly. To byly šílené věci,“ říká Pytlík.
Otevírání prvních dvou třetin dálničního obchvatu u Ejpovic v roce 2003.
Další auta z Plzně zmizela po kompletním dokončení a zprovoznění dálničního obchvatu včetně tunelu Valík na podzim roku 2006.
A jak by dnes vypadala doprava v Plzni, kdyby město nemělo dálniční obchvat? Šéf krajské dopravní policie Vladimír Toman si myslí, že bez fungující dálnice kolem města by doprava v Plzni kolabovala.
"Kdyby nefungoval obchvat a vše se vrátilo do Plzně, problémy by se přenesly i mimo průtah. Řidič v momentě, když někde uvázne, se snaží najít objízdnou trasu. Tím se dostává i do periferních oblastí, kam by jinak nezajel. Tak se vytváří kolizní situace i na křižovatkách, které na takovou intenzitu dopravy nejsou stavěné,“ vysvětluje Vladimír Toman.
Pokud by mělo městem projet dalších třeba 10 tisíc aut, zkolabují podle dopravních expertů i náhradní trasy.
"Kdyby nefungoval dálniční obchvat, odhaduji, že v Plzni by byly kolony tak 18 hodin denně,“ řekl dopravní specialista Správy veřejného statku města Plzně Ondřej Vohradský.
