Náš osud závisel na vítězství ve vzduchu, píše legendární britský premiér Winston Churchill ve svých pamětech. Zní to nadneseně, ale je v tom ve skutečnosti spíše skromnost: na začátku druhé světové války byla totiž Británie osamocena, a tak na "vítězství ve vzduchu" závisel nejen osud její, ale osud celého svobodného světa. Doslova.
Všichni ti mladí muži, kteří odcházeli z okupované vlasti - té země, která se z pyšného Československa změnila v ostudný protektorát Čechy a Morava - mířili různými směry, ale nakonec skončili logicky za Kanálem, tedy v Británii.
K nim patřil i Zdeněk Škarvada, "britský letec", který zemřel v noci ze soboty na neděli v pětadevadesáti letech (více o letci Škarvadovi píšeme zde). Takových jako on už žije jen pár a jejich odvaha a hrdinství nesmějí být zapomenuty.
Pro Čechy totiž existuje hned několikero různých typů válečných hrdinů: je to partyzán, bojovník z Východu, ze Západu, domácí odbojář a... letec (z Británie). Jak se měnily režimy, tak se mluvilo více o těch, či o jiných. V lepším případě. V tom horším mnozí z těchto hrdinů končili ve vězení nebo se stávali občany druhé kategorie. Být letcem v Británii znamenalo být nejdřív velkým hrdinou a pak mít velký problém s komunistickými vládci.
Tomuto osudu se nevyhnul ani Škarvada. Napravili jsme po pádu komunismu dostatečně tento ostudný odsun z válečných dějin? Bojovali jsme dost proti zapomnění? Zažil jsem na britském velvyslanectví návštěvu jednoho z těchto veteránů. Nezapomenu na úctu, kterou mu paní velvyslankyně vyjadřovala - byla opravdová!
Veteráni z Británie neměli zrovna moc času a možností se přihlásit o své zasloužené místo v českých dějinách. A až zemře poslední z nich, budeme ten boj se zapomněním vést jen a jen sami.
