Podle ředitele plzeňské Hvězdárny a planetária Lumíra Honzíka má na vznik podobných optických klamů vliv hned několik faktorů, mimo jiné barva Měsíce.
"Když totiž Měsíc zapadá nebo vychází, prochází paprsky, které odráží, v atmosféře po delší dráze, než když ho máme ve větší výšce nad obzorem. Z opticky řidšího prostředí paprsky přecházejí do prostředí opticky hustšího, lámou se a rozptylují. Červené paprsky se rozptylují nejméně, a proto převládá červené nebo oranžové zbarvení Měsíce. Navíc pokud toto pozorujeme nad lesem, hraje roli také odpařování vody. Ta totiž tvoří v ovzduší drobné, pohybující se kapičky. Na jejich pohyb mají vliv jednotlivé vzduchové vrstvy," vysvětluje astronom.
Důležitou roli má podle jeho slov také takzvaný efekt zploštěné klenby, tedy to, že se Měsíc na obzoru zdá být mnohem větší, než když ho vidíme ve výšce.
V České republice zmátla obyvatele i polární záře
"Pamatuji si také z minulosti případy, že hasiči vyjížděli ke zdánlivě hořícímu lesu, kdy tento klam způsobila polární záře. Je to u nás velmi vzácný jev, který se tu naposledy objevil v květnu a v listopadu 2003," uvedl Honzík.
Polární záře vytváří jakousi světelnou záclonu, která se vlní. "Na její vznik má vliv silná aktivita Slunce, jehož energetické částice se dostávají do atmosféry, reagují s ní a vytvářejí na obloze poměrně dynamický jev, kde obvykle převládá červená nebo zelená barva podle výšky," vysvětlil šéf Hvězdárny a planetária.
Sám si pamatuje případ, kdy měl při pozorování částečného zatmění Slunce na Rokycansku dojem, že vidí hořící les. "Když Slunce vycházelo, byly vidět jen dva světelné růžky a na obzoru to skutečně chvíli vypadalo, jako chvějící se plamínky," vzpomněl Honzík.
