Pavel Bobek a Malinaband
Festival Folkové prázdniny je jedním z těch, které "matou názvem": folk v úzkém slova smyslu se zde hraje oproti dávné minulosti už jen velice okrajově. Hlavní záběr dramaturgie, která je z letních akcí v Česku bezesporu jednou z nejoriginálnějších, je především world music rozličných proveniencí, ale také hudba tak či onak alternativní. A mají tu rádi legendy, jak o tom svědčilo třeba pondělní vystoupení Vladimíra Mišíka nebo právě čtvrteční blok Pavla Bobka.
Bobkův blok byl samozřejmě poskládán především z klasických hitů jako je Má dívka N, Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Pojď stoupat jak dým, z těch novějších třeba Muž, který nikdy nebyl in nebo springsteenovka Dálniční hlídka. Svůj repertoár ale Pavel Bobek obohatil i ukázkou z aktuálního alba Kruhy. Titulní píseň z něj vyšla neméně dobře.
Bobek, který byl ve zjevně dobré formě (byť na pódiu střídal sezení se stáním), má obrovskou výhodu: může se opřít o skvělou kapelu Malinaband, kterou tvoří muzikanti z Druhé trávy, vedení bendžistou a v tomto případě nejčastěji kytaristou Lubošem Malinou. Když kapela "jede", může si zpěvák dovolit pohrávat s frázováním tak, jak to Bobek celý život dělá, aniž by kohokoli cokoli zarazilo. Milým zpestřením bloku bylo vystoupení písničkářky Katky Garcíi v několika sólových písních i duetech s Bobkem.
Světově bezesporu nejznámější účinkující čtvrtečního koncertu na Folkových prázdninách a jedněmi z největších hvězd letošního ročníku tohoto festivalu vůbec byla dvojice malijského kytaristy a zpěváka Habiba Koitého a jeho amerického (ve Skandinávii však žijícího) kolegy Erika Bibba.
Habib Koité a Eric Bibb
Jejich v podstatě příležitostné duo, které vzniklo za účelem natočení alba Brothers In Bamako (které vyjde oficiálně v září, ale bylo k mání už v Náměšti) a odehrání koncertní šňůry, má ambici hledat styčné plochy mezi západoafrickým a afroamerickým pohledem jak na píseň jako takovou, tak na žánr blues, který – právě z oněch dvou geografických pohledů – oba protagonisty spojuje.
A dařilo se jim to parádně. Dva naprosto rozdílné styly hry na kytaru (Bibbova vlastně dost ortodoxní ve smyslu bluesovém, ale i folkovém, Koitého originální, rytmicky specifické hraní, navíc s osobitým, velmi nahaleným zvukem) se vzájemně doplňovaly a zejména ve skladbách tradičnějšího charakteru, ať už z africké nebo americké strany, byla jejich kooperace vynikající. A to přesto, že zjevně každý z obou hudebníků vlastně v nitru cítí hudbu úplně jinak, hlavně v rytmickém, ale i stavebném smyslu. Zájemci, kteří jejich vystoupení zmeškali, mají ještě v listopadu dvojí možnost v Praze a v Šumperku v rámci festivalu Blues Alive.
Závěr večera v hlavním programu (ten byl prokládán menšími bloky na vedlejší scény, hrálo se divadlo i folk) obstarali kanadští Nicolas Pellerin et Les Grands Hurleurs. Tedy instrumentálně mimořádně disponované trio zpívajícího a dupáním rytmus udávajícího houslisty, jehož jméno je součástí názvu kapely.
Nicolas Pellegrin
Toho doplňuje hráč na akustickou, ale často elektronicky zkreslovanou kytaru a rychloprstý baskytarista. Kapela sice velkou část hlediště roztančila a přítomné muzikanty nechala stát paf nad svými hráčskými závody, chvílemi jako by ale jejímu projevu chyběl nějaký hlubší smysl. Nebylo lze se zbavit pocitu, že právě tohle trio by mohlo posloužit za příklad okřídleného tvrzení, že méně je více.
Folkové prázdniny, které začaly minulou sobotu, pokračují ještě do nadcházející soboty. Očekává se spousta zajímavé hudby. Na pátečním koncertě zahrají například Jiří Stivín nebo známá polská Kapela ze wsi Warszawa, v sobotu festival vyvrcholí mj. kapelami Traband, Čankišou nebo Shtetl Superstars.
