Zemřel Ladislav SmoljakRežisér, scenárista a herec odešel ve věku 78 let |
"Nevím, co vám mám vyprávět," zoufala si herečka, když jsme ji požádali o vzpomínku na autora populární komedie Vrchní, prchni!. Z původně smutného telefonátu se však nakonec vyklubalo překvapivě příjemné vzpomínání, na něž si Libuše Šafránková udělala čas přímo uprostřed natáčení nové pohádky.
Co se vám honilo hlavou, když jste se o úmrtí Ladislava Smoljaka dověděla?
Byl to pocit, že to nemůže být pravda, protože "tihle lidé" jsou tu přece navždycky. Zaskočilo mě, že se něco takového vůbec může stát, že tu člověk jako on najednou nebude.
Veřejné rozloučeníPoslední rozloučení s Ladislavem Smoljakem pro veřejnost proběhne v pátek 11. června v Divadle Járy Cimrmana, které bude otevřeno od 10 do 15 hodin. "Našeho kolegu připomenou fotografie a bude tam znít i jeho hlas. Přijít mohou všichni a věnovat mu tichou vzpomínku," uvedl herec a manažer divadla Václav Kotek. |
Vzpomenete si, kde jste se setkali poprvé?
Uvědomila jsem si, že jsem Ladislava znala dávno před tím, než jsem s ním začala točit. Jako malá holka jsem totiž hrozně ráda poslouchala vysílání, které měl v rozhlase: tuším, že to byla Nealkoholická vinárna u Pavouka. Dodnes se mi vybavuje ten obraz: tatínek, já a velké rádio se zeleným světýlkem, z něhož zněly neuvěřitelné historky.
Do komedie Vrchní, prchni! vás pan Smoljak obsadil přímo, nebo jste musela projít konkurzem?
Roli mi sám nabídl a brala jsem to jako velkou čest.
Většina z nás si ho vybavuje jako herce, ale Ladislav Smoljak byl především režisér. Jak pracoval?
Měl neopakovatelný, nenápadný a úžasně inspirativní způsob režírování. Vedl nás takovým skromným, něžným způsobem. Dokonce mě právě takhle něžně donutil nafackovat vlastnímu manželovi (směje se).
Nechal nás tu samotné"Ladislav Smoljak byl člověk, který měl nádherné vidění a cítění humoru. Zůstane po něm velké vakuum i spousta vzpomínek a krásné práce. Jakož i ticho v srdci, které bude vždycky plné lásky a obdivu k jeho tvorbě, ale i lítosti, že nás tady nechal samotné." Libuše Šafránková |
Jak to konkrétně vypadalo? Velícího Ladislava Smoljaka si neumím moc představit, působil jako prototyp hodného člověka…
On totiž opravdu byl hodný člověk. Hodný a obětavý - v tom nejhlubším slova smyslu. Nikdy nic nepřikazoval, a přitom nás vždycky dokázal dovést tam, kam potřeboval. Všechno měl pečlivě promyšlené, ale točit se začalo, až když na place zavládla vhodná atmosféra. A také neustále dolaďoval detaily podle toho, co ho napadalo. Díky tomu jsem například hrála v jeho svetru.
V jeho svetru?
Ano, v jeho svetru. Mám ho na sobě v komedii Vrchní, prchni!. Je to klasický šedý pánský svetr. Pan Smoljak mi ho půjčil s tím, že té dané scéně přesně takový svetr chybí.
Přetrvá podle vás Divadlo Járy Cimrmana, když jedna z jeho hlavních opor odešla?
Já myslím, že by mohlo jít dál. Vezměte si, že jeho humor od začátku pracuje s mystifikací. Zároveň je to ale mystifikace, která počítá s tím, že by se něco takového klidně mohlo stát - člověk nikdy neví. Tak třeba to bude platit i v případě cimrmanovského divadla.
