Expozice představuje různé formy vyrovnávání se člověka s konečností lidského života. „Jejím cílem je představit motiv posledních věcí člověka zejména z pohledu etnografického se zaměřením na širší Plzeňsko,“ přiblížil kurátor výstavy Michal Chmelenský.
Návštěvník má možnost se zamyslet nad obsahem pojmů „dobrá“ a „špatná smrt“ a seznámit se s lidovými zvyky spojenými s jednotlivými fázemi odchodu člověka z tohoto světa.
Chmelenský upozornil například na to, že se před domy, v nichž byl těžce nemocný nebo umírající, pokládala sláma. Zvonkem zašitým do plátna se pak v některých obcích v okolí Plzně umírající „obzváněl“. Zvuk měl pomoci odchodu jeho duše.
Podle Chmelenského se v minulosti ve větší míře lidé zajímali o takzvané předzvěsti, tedy znamení, která mohla odhalit, kdy smrt přijde. Některé tyto zvyky se praktikovaly i o Vánocích.
„Jedním z nich bylo, že matka připravila čtyři hrnečky, pod jeden dala minci, pod druhý prstýnek, pod třetí uzlík a pod čtvrtý popel,“ osvětluje Chmelenský s tím, že popel znamenal smrt.
Skon předznamenával i křížek po rozkrojení jablka. Špatné zprávy přinášelo i zahoukání sýčka.
Na výstavě jsou i velmi cenné předměty, které se nacházely v rakvi Bohunky ze Šternberka. Ta zemřela na počátku 17. století, rakev byla uložena ve Šternberské kapli v plzeňském chrámu svatého Bartoloměje.
„Při rekonstrukci podlahy se její rakev prokopla. Byla tedy vyzvednuta a některé věci z ní zde máme,“ vysvětluje Chmelenský. Vystaveny jsou Bohunčiny střevíčky, růženec, ale i její účes.
Součástí expozice jsou i posmrtné masky. Vystavena je tu například maska významného plzeňského purkmistra Václava Petáka nebo Oty Gutha, zubního lékaře a stomatologa.
Na stěnách jsou posmrtné obrázky. „My si dnes nedokážeme představit, že by někdo do svého rodinného alba zařadil fotografii blízkých v rakvi, bývalo to ale běžné, sloužilo to k vyrovnání se smrtí blízkého,“ řekl Chmelenský s tím, že smrt nebyla vytěsňována, lidé s ní byli běžně konfrontováni.
„Dokázali pak nejen lépe přijmout smrt vlastní, ale i adekvátně reagovat v případě, kdy jim někdo odcházel,“ míní Chmelenský.
