Indie, Indonésie, Vietnam, Laos, Kambodža, Thajsko, Keňa, Brazílie, Argentina, Toskánsko, Anglie a Česká republika - to jsou země, které budou na výstavě zastoupeny.
"Nejvíc fotek je z mé oblíbené jihovýchodní Asie," prozrazuje Milena Písačková favorizovanou destinaci s tím, že sestavit finální "top 60" sérii na výstavu byl trochu oříšek. "Zvažovala jsem, co vybrat, aby to lidem co nejvíce řeklo - ať už informativně nebo esteticky," říká fotografka.
VýstavaVernisáž výstavy se koná 4. listopadu od 17 hodin ve Studijní a vědecké knihovně ve Smetanových sadech v Plzni. Výstava bude přístupná až do 30. listopadu, ve všední dny od 8 do 19 hodin. V sobotu od 9 do 12 hodin. |
Její snímky byly v minulosti k vidění na zhruba desítce individuálních i kolektivních výstav, včetně Czech Press Photo. Tentokrát ale poprvé vystavuje snímky z cesty v tak velkém rozsahu.
Výstava S foťákem čtyřmi kontinenty nabídne návštěvníkům nahlédnutí do exotických krajin, uvidí také portréty tamních obyvatel i fotografie architektury, rostlin a zvířat.
"Jsem ráda, že se to konečně podařilo, výstava by měla inspirovat širokou veřejnost," věří fotografka.
"Od dětí školou povinných, které si zde mohou rozšířit své zeměpisné znalosti, přes studenty a lidi středního věku vyrážející do světa za prací a za poznáním, až po seniory, kteří třeba za minulého režimu nemohli příliš cestovat a rádi se teď podívají na některá vzdálenější místa alespoň na fotkách."
Dnes sice cestovat lze, ale má to také svá úskalí. Kromě nezbytných financí je potřeba věnovat čas i přípravě itineráře a plánování trasy. "Ten travel management mě ale právě baví," říká Písačková.
Odjezdy je nutné vhodně načasovat, například mimo monzunové období. "V dešti a vlhku rychle odchází fototechnika, to není o co stát. Nehledě na extrémní vedra, kdy se nedá dělat téměř nic, natož fotit. Proto jsme až na jednu výjimku cestovali v období sucha," svěřuje Milena Písačková.
Na fotoexpedice se vydává obvykle s některým ze spřátelených fotografů. "Cestovali jsme většinou dva, to je podle mě optimální počet. Čím víc lidí, tím obtížněji se shodnou na prioritách a itineráři," domnívá se Písačková.
Pestrobarevného tukana vyfotografovala Milena Písačková v Brazílii.
"Vždycky jsme jeli po vlastní ose, zásadně bez cestovky, člověk tak nejlépe pozná místní prostředí, obyvatele a jejich zvyklosti. Navíc máte svobodu, nikdo nerozhoduje za vás a v neposlední řadě jsou pak i podstatně nižší celkové náklady na cestu," dodává fotografka.
Na cestu obvykle padla celá její dovolená, tedy čtyři týdny ročně. "Pracuji v soukromém sektoru a jsem zaměstnavateli vděčná, že mi umožnil odjet vždy třeba na měsíc v kuse. Pak se ovšem taky člověk musí vyrovnat s tím, že po zbytek roku už jej žádná dovolená nečeká," konstatuje fotografka.
Co se týče financí, musela se zatím obejít vždy bez sponzorů. "Ti slyší obvykle jen na nějakou výjimečnost, například vysokohorské expedice nebo přejezdy kontinentů vlastním vozidlem. Proto jsme si museli vše financovat z vlastní kapsy. Našetřit na daleké cesty se dá různě, například nejezdit moc autem a nejíst moc masa, aby bylo na letenky, víza, očkování, antimalarika a další nezbytnosti," říká s mírnou nadsázkou Písačková.
"Na druhou stranu, když jedete do teplých krajin například v únoru, projeví se to na konci zimy pozitivně na vašem nižším účtu za topení," popisuje vlastní zkušenost.
