Výstava přibližuje také to, co předcházelo atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, důsledky atentátu, činnost gestapa v Klatovech i pohled do tehdejšího života. Druhá polovina výstavy je věnována právě osudům klatovských židů a jejich rodin v době heydrichiády i před ní.
Zákaz školy i domácích zvířat
V roce 1939 bylo Ritě Lowy, tehdy ještě Bockové, 12 let. Ze svého dospívání si pamatuje mnohé, většina vzpomínek je ale bolestných. Rita během holocaustu přišla o rodiče i svou sestru, ona sama přečkala jen díky náhodě.
Ritin tatínek, textilní inženýr, pracoval před válkou ve vatovně, maminka vedla koloniální obchod. To, že ihned v březnu 1939 začali někteří Ritini učitelé vyjadřovat své antisemitské názory, byla jen předzvěst toho, co mělo přijít.
Protižidovské zákony, které se začaly uplatňovat, přikazovaly Židům nosit žlutou Davidovu hvězdu, zapovězené pro ně byly návštěvy kin, restaurací i škol. Jediné místo, kde se mohly děti věnovat sportu a hrám, byl židovský hřbitov. Židovské rodiny nesměly mít ani domácí mazlíčky, což Rita nesla velmi nelibě.
„Maminčin bratr žil v Rakousku a rozhodl se s celou rodinou odstěhovat do Uruguaye. Když se s ním maminka jela rozloučit, přemlouval ji, abychom i my emigrovali. Ona mu řekla, že jsme přece nic špatného nikomu neudělali, nejsme vůbec důležití a co by se nám mohlo stát. Kdyby tak věděla, co bude následovat...,“ líčila Rita Lowy v knize Milana Strnada Židé v dějinách města Klatov.
Popisovala v ní také to, jak se její maminka jednoho dne zhroutila a nebyla k utišení. Toho dne se pokusila rodinu otrávit plynem, sestra se však vzbudila a zabránila tomu. „Teď, když se dívám zpět, možná by to bylo lepší pro mé rodiče a sestru, kdybychom tehdy zemřeli,“ okomentovala to s bolestnou upřímností a vysvětlila, že by tím byli ušetřeni utrpení, zármutku i ponížení. Ona by však tento příběh nemohla vyprávět, uvědomuje si Rita Lowy.
V terezínské nemocnici...
Svůj domov musela rodina opustit 28. listopadu 1942, byla zařazena do transportu Ce, Ritino číslo bylo 351. V Terezíně byl, jak Rita Lowy vzpomíná, kromě zamoření hmyzem a úplné ztráty soukromí hlavním problémem nedostatek jídla. Ten v kombinaci s těžkou prací způsobil řadě lidí zdravotní potíže. V nemocnici skončili Ritini rodiče i ona sama. Když se uzdravila, byla vybraná pro pomoc při loupání slídy. A zřejmě díky tomu přežila. Tato práce byla totiž pro Němce velmi důležitá, slída se používala při výrobě oken do letadel.
Výstava Cíl byl jasný: Heydrich v Klatovech.
Ostatní členové její rodiny ale takové štěstí neměli. Sestra odjela transportem do Osvětimi v květnu 1944, maminka s tatínkem v říjnu téhož roku. Rita v Terezíně, ač si moc přála se svými rodiči odjet, musela zůstat.
Byla pak třeba svědkem toho, jak se na začátku roku 1945 chtěli Němci zbavit důkazů, jaká zvěrstva během války prováděli. Kufry s popelem v Terezíně zesnulých a zavražděných museli vězni přesouvat pomocí živého řetězu k řece a tam je vyprazdňovat. „V jednu chvíli jsem si uvědomila, že mám v ruce kufr s popelem svého strýce,“ svěřila se Rita Lowy. Roztřásla se. Tolik si přála kufr schovat, ale věděla, že to možné není.
V březnu 1945 už do Terezína začaly přijíždět vlaky s lidmi z vyhlazovacích táborů. Byly jako oživlé mrtvoly. Situaci zhoršila i epidemie břišního tyfu, kvůli níž vyhlásili karanténu Rusové poté, co do Terezína dorazili.
Na konec války Rita Lowy v knize nevzpomínala, líčila však, jak červnu 1945 absolvovala lékařskou prohlídku a mohla Terezín opustit. Žila poté s rodinou maminčina bratrance, která se konce války dočkala. Později vystudovala ošetřovatelskou školu a v roce 1952 emigrovala do Velké Británie, kde se seznámila se svým budoucím manželem - mužem pocházejícím z Kladna.
Zachovat jejich jména a tváře
Příběhy klatovských Židů zpracoval pro výstavu na základě své knihy Milan Strnad, jeho cílem bylo, aby tito lidé neztratili své jméno a svou tvář. Kromě těchto příběhů lidé na galerii v prvním patře naleznou i ukázky dobového tisku a protižidovských článků, fotografie z vyhlazovacích táborů či oděv, který zde museli lidé nosit.
Výstava Cíl byl jasný: Heydrich v Klatovech.
Přízemí kulturního domu je věnováno samotnému atentátu na Heydricha a operaci Anthropoid. „Chtěli jsme popsat i to, co atentátu předcházelo. Chtěli jsme, aby se lidé mohli s tímto obdobím seznámit,“ vysvětluje ředitelka Městského kulturního střediska Klatovy Věra Schmidová.
Prohlédnout si tu tak příchozí mohou mapu Protektorátu, mobilizační vyhlášku, dobové peníze i známky, byt i klatovskou stanici gestapa. Nechybí tady ani fotografie účastníků operace či dobový tisk s články informujícími o atentátu.
Výstavu připravil k výročí 75 let atentátu na Heydricha městské kulturní středisko ve spolupráci s Klubem 3. armády v Klatovech a klatovskou synagogou.
