Plzeňská radnice je označována za nejkrásnější českou renesanční radnici. Za více než 400 let své existence hostila tisíce vzácných hostů. Byl mezi nimi i císař Rudolf II.
„Jako v každé staré budově, i tady jsou všelijaká tajemná zákoutí. A leckde se ozývají různé neidentifikovatelné zvuky,“ říká Petr Pánek, který po osmi letech služby zná na radnici každý kout.
Nejvíce „strašidelné“ je to podle něj asi v oblasti točitého schodiště v zadní části budovy, kde jsou kanceláře odboru primátora.
Během služby vrátný opatruje zhruba 300 klíčů, z nichž některé jsou až dvaceticentimetrové unikáty. Ztratit takový klíč se nevyplácí, náklady na duplikát jsou minimálně tisíc korun a vyrobit jej nedokáže každý.
Největší frmol je, když jsou svatby
Jeho práce ale nezahrnuje jen procházky historickou budovou. Kromě každodenní kontroly všech místností je součástí služby i kontakt s lidmi, kteří na radnici přicházejí. Právě vrátnice totiž slouží jako „nárazový štít“, s čímž souvisí nejrůznější příhody a výjimkou tu nejsou ani noční návštěvy.
„Nedávno na mě někdo zvonil ve tři ráno s tím, že přijel ze Stříbra, a že má tady na radnici zajištěné ubytování. Vzdal to až asi po čtvrthodinovém vysvětlování, že na radnici opravdu žádné pokoje nejsou,“ konstatuje vrátný.
Největší frmol prý je, když jsou svatby. „Velké mají třeba až 300 lidí, u těch malých někdy dokonce chybí i svědek. Kolegyni se už několikrát stalo, že šla svatebčanům svědčit,“ popsal Pánek a připomněl 7. červenec 2007. Tehdy tu prý bylo svateb nejvíc. „Běžely už od šesti ráno a poslední byla od půl jedenácté večer.“
Zcela opuštěná nezůstává radnice nikdy, ani během vánočních svátků či na Silvestra. Ve službě se střídají čtyři lidé a jedna náhradnice.
