Některým obyvatelům Domažlic chybí v centru města jeho bývalá dominanta - socha pohraničníka se psem z dílny Zdeňka Němečka. Ta byla pro část lidí symbolem ochrany hranic. Dalším ovšem připomínala střelbu po utíkajících z komunistické totality.
Do sametové revoluce zdobila jednu z nejrušnějších křižovatek v centru. Nápad s návratem sochy, kterou místní přejmenovali na Golema a prasátko, je z kuchyně bývalých pohraničníků.
Vedení radnice zastává názor, že by o osudu sochy mohlo rozhodnout referendum. To však konšelé poněkud alibisticky nechají na vedení města, které vzejde z podzimních voleb. Takže není vyloučené, že se pohraničník stane součástí předvolebního boje.
"Necháme to na nových zastupitelích, jestli si udělají třeba referendum," uvedl místostarosta Dalibor Kubů.
"Klub českého pohraničí je pro to, aby se socha na veřejné prostranství vrátila," uvedl František Meca, zástupce klubu, který tvoří hlavně bývalí pohraničníci. Meca si myslí, že současná politická garnitura není návratu nakloněná, ale je přesvědčený, že se časem atmosféra změní.
Kocáb: Symboly neblahé minulosti nechme v depozitářích
Jiný názor má bývalý zmocněnec vlády pro lidská práva Michael Kocáb. "Při pokusu o útěk z komunistické diktatury bylo v letech 1948 až 1989 na československých hranicích zabito přinejmenším 288 lidí, většina z nich právě na hranici západní. Proto podporuji stanovisko Konfederace politických vězňů a doporučuji, aby socha zůstala v depozitáři, kde může posloužit výuce historie a nebude na veřejném prostranství připomínat neblahou minulost," prohlásil Michael Kocáb.
Proti navrácení je i ředitel domažlického muzea Josef Nejdl. "Jsem proti obnově pomníku, protože rozdělí společnost na dva nesmiřitelné tábory, navíc se najde řada vandalů, kteří objekt posprejují, potlučou či jinak znehodnotí," uvedl Nejdl.
Skutečnost, že socha pohraničníka si zakrátko po instalaci vysloužila pojmenování Golem svědčí podle Nejdla o popularitě tohoto pomníku, o nízké kvalitě díla a zejména o jeho přijetí místními obyvateli.
Třímetrová socha umístěná na podstavci od tehdy ještě neznámého architekta Jana Kaplického byla odhalena v roce 1965. Odstranili ji na počátku devadesátých let.
