"Prožíval jsem podobně velké emoce jako hráč, ale přece jen je to jiné. Jako trenér člověk kouká na kluky a těší ho, že vidí, jak jedou na led a všechno zahazují radostí. Že se veškerá dřina vyplatila," říká Jiruš. "Tým byl vyladěný od prvního zápasu play-off do posledního. Byla tam naprostá disciplína, kluci strašně moc chtěli. Je obdivuhodné, že v takhle mladém věku dokázali být tak vyzrálí."
Jsou vaši svěřenci jiní než jste býval v jejich letech vy?
Dneska mají kolem sebe neskutečná lákadla. My jsme byli hodnější, ne tak rozjívení. Dnešní doba je taková unáhlená, všechno je ve velkém shonu. Trošku mě mrzí, že mládežnický hokej nemá takovou podporu od státu. Když člověk vidí, jak to funguje ve Švédsku, Finsku nebo Americe...
Jsou mladí tvárnější než dospělí?
Já myslím, že je to podobné. Někteří naši kluci jsou ještě v pubertě a to je věk vzdoru, ale celkově si dají říct. Byli tam i berani, kteří měli problémy s disciplínou. Ale nakonec pochopili, co po nich chceme. Tým je strašně vnitřně silný, pracuje se s ním velice dobře.
Co jako kouč říkáte na kauzu v Klášterci, kdy trenér přišel o místo kvůli proslovu plnému peprných výrazů, který mladí hráči pověsili na internet?
Vždycky jsem tvrdil, že takové věci mají zůstat v kabině. Ti kluci nedomysleli, jaké to může mít následky. Ublížili trenérovi, sobě i celému klubu. Trenér sice používal hrubší výrazy, mohl to podat jinak, ale hráči evidentně potřebovali dostat přes prsty. Že jim vynadal, bylo na místě, jak to podal, je už jeho osobní věc.
Valdemar Jiruš
Museli jste v této sezoně taky řešit nějaký problém s disciplínou?
Ne. Tihle kluci jsou v pohodě, mají to v hlavě srovnané. A je to pro ně přitom strašně náročné. Ráno vstanou do školy, po škole dvě a půl hodiny na tréninku, domů přijdou zmlácení a ještě se musí učit. Není to jen o hokeji, my jako klub máme zájem na tom, aby se dobře učili a školu nezanedbávali.
Jak vlastně probíhal váš přechod z ledu k trenéřině?
Když jsem skončil s hokejem, trénoval jsem v Děčíně malé kluky ročníku 2002, kde mám syna. Tam jsem byl dva roky. Pak jsem dostal nabídku z Liberce a dohoda byla strašně rychlá. U Bílých Tygrů jsem prožil nádherné roky jako hráč, mám tady spoustu přátel i mimo hokej. Návrat do Liberce pro mě byl srdeční záležitostí, miluju to tady.
Nemáte přece jen vyšší ambice, než trénovat "jen" dorostence?
Všechno má svůj čas. Jako hráč jsem si trpělivě budoval kariéru, totéž teď platí o trenérství. Musím si projít vším, nabrat zkušenosti, trošku se omlátit. Do budoucna bych se určitě nebránil trénovat v extralize, ale teď se chci soustředit na práci u dorostu, to mě baví a naplňuje.
