Někdo vhodil do kasičky dvacet korun, další dvoutisícovku. „Často nám dávali do kasiček stokoruny, hodně bylo také padesátikorun,“ popisuje Alžběta Kalábová, jedna z koordinátorek sbírky.
Podle jejích slov se lidé často ptali, jaká je minimální částka. A když koledníci sdělili, že výše záleží zcela na nich, řídili se nezřídka tím, jaké bankovky či mince v kasičce převažovaly.
Díky většímu počtu skupinek se daří rozšiřovat okruh míst, kde mohou lidé Kašpara, Melichara a Baltazara potkat. Nově byli k vidění například ve Žluticích nebo na Tachovsku. Stále však nejsou pokryty všechny lokality v diecézi. „Například na Plzni-severu se koleduje poměrně málo,“ je si vědom ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr.
Všímá si však, že pokud se dané město k tradici připojí, zpravidla si rychle získá oblibu. Jiří Lodr každoročně chodí sám koledovat, ví proto, jaké jsou reakce lidí. „Setkáváme se s nimi, chtějí si s námi popovídat. To nás naplňuje radostí,“ svěřuje se Lodr a přidává jednu historku.
„Na jedněch vratech jsme našli vzkaz: KMB - přijďte v 16 hodin, čekáme vás, přijdeme z práce,“ líčí Lodr s tím, že tato rodina si koledníky každoročně fotí. Nechtěli proto riskovat, že by v albu obrázek letos chyběl.
Tříkrálová sbírka má v Plzeňské diecézi šestnáctiletou tradici. Na 65 procent vybrané částky se vždy vrací do místa, kde se sbírka organizuje. Kompletní využití je na stránkách www.trikralovasbirka.cz.
