Daniel Géc byl nejrychlejší. Trasu dlouhou 9,8 kilometru zvládnul v autě za 25...

Daniel Géc byl nejrychlejší. Trasu dlouhou 9,8 kilometru zvládnul v autě za 25 minut. | foto: Martin Polívka, MAFRA

Závod napříč Plzní vyhrálo auto. Cyklistka byla jen o minutu pomalejší

  • 11
Automobil a bicykl jsou dva nejrychlejší dopravní prostředky pro cestu napříč Plzní. Alespoň podle výsledku testu redaktorů MF DNES, kteří v dopravní špičce jeli autem, na kole a MHD z Lochotína k dopravnímu inspektorátu na Koterovské třídě na Slovanech. Automobil předstihl bicykl jen o minutu.

Více než polovina lidí jezdí po Plzni autem, zhruba 45 procent veřejnou dopravou. Zbytek připadá podle průzkumu, který si nechalo zpracovat město Plzeň, na cyklisty a pěší. Který z těchto způsobů je nejrychlejší? V závodu při cestě napříč Plzní vyhrálo auto těsně před bicyklem.

Barbora Němcová vyrazila na kole - 8,6 kilometru ujela za 26 minut.

Redaktoři MF DNES vyzkoušeli, jak si povede cyklista, auto a chodec využívající veřejnou dopravu odpoledne o půl čtvrté na trase z parkoviště v Kaznějovské ulici na Lochotíně k dopravnímu inspektorátu na Koterovské třídě na Slovanech.

Všichni účastníci museli projet kontrolním bodem u Tesca na Americké třídě.

Auto bylo v cíli za 25 minut, cyklista dorazil o minutu později a redaktorovi, který jel tramvají, zabrala cesta 44 minut.

Co řekli účastníci testu

Daniel Géc (automobil): Do závodu jsem šel s pocitem předem jasného vítěze. Když jsem chvilku po startu předjížděl Báru, vůbec jsem o svém prvenství nepochyboval. Vítězem je ale pro mne ona, na kole do cíle přijela jen minutu po mně. 
Barbora Němcová (jízdní kolo): Když jsem zjistila trasu závodu, nepočítala jsem moc s tím, že bych mohla zvítězit. Na mojí straně ale stály jednoznačně semafory. Zatímco Dan měl "štěstí" na červenou vlnu, já čekala jedinkrát.
Petr Ježek (MHD): Hned po startu mi bylo jasné, že v prvních deseti minutách budu poslední. Nejbližší zastávka byla Plzeňka a tramvaj, kterou jsem musel stačit, odjížděla za sedm minut.

Cesta měřila téměř deset kilometrů. Roli samozřejmě hrála zvolená trasa, doba, kdy se závod uskutečnil, ale také štěstí. Zatímco redaktorka na kole projela téměř všechny semafory na zelenou, kolega v autě naopak skoro na všech čekal.

Podle dopravního projektanta Květoslava Syrového je jízdní kolo konkurenceschopným způsobem dopravy na trasy dlouhé tři až pět kilometrů. To je zhruba vzdálenost z okraje města do centra.

Výhodu kolo získává i v době dopravní špičky, kdy se v centru města tvoří kolony. V tu chvíli bodují i tramvaje.

"V dopravní špičce jsou jednoznačně nejrychlejší, disponují totiž vlastním tělesem. To laicky řečeno znamená, že koleje jsou v naprosté většině míst zvlášť a nejezdí po nich auta. Výjimkou je úsek ve směru do centra od Mikulášského náměstí před hlavní vlakové nádraží," přibližuje generální ředitel Plzeňských městských dopravních podniků Michal Kraus.

Petr Ježek jel prostředky městské hromadné dopravy. Cesta mu trvala 44 minut. Přes osm kilometrů urazil tramvají a 1,1 kilometru musel jít pěšky.

Z autobusů a trolejbusů je podle něj v této době zřejmě nejrychlejší okružní linka číslo 30, která se minimálně dotýká přetížených komunikací. Autobusy, trolejbusy i tramvaje přepravují shodně zhruba po třetině pasažérů veřejné dopravy v Plzni.

Cestu autem kromě kolon komplikuje také obtížné parkování v centru města. Obchodní centra umožňují parkování zdarma na omezenou dobu, nejnověji byla zpoplatněna čtvrť Roudná. Míst, kde za parkování nezaplatíte nic, už je ve středu Plzně minimum.

Z výše zmíněného průzkumu také vyplynulo, že polovina Plzeňanů na kole jezdí, ale k dopravě po městě ho používá zanedbatelné množství lidí. Propagátorka cyklistiky Radka Žáková je přesvědčená, že k jejímu rozšíření v Plzni je nezbytný i dostatek stojanů v centru. Podle ní scházejí třeba v horní části Americké třídy nebo na náměstí Republiky, kde jich je osm.

Petr Vaněk z iniciativy Plzeň na kole ale upozorňuje, že stojany nejsou ani na vlakovém a autobusovém nádraží, nebo u zrekonstruovaného fotbalového stadionu.

Podle Pavly Dyntarové, která má na Správě veřejného statku města Plzně na starosti cyklostezky a cyklotrasy, je právě kolem stojanů hodně diskusí. Každý potřebuje dojet někam jinam. Před lety město nechalo zabudovat stojany před školami, služebnami policie nebo úřady.

Petr Vaněk míní, že problémem jsou i cyklostezky, které na sebe mnohdy nenavazují. I přes zmíněné nedostatky je ale zřejmé, že počet cyklistů v Plzni neustále roste.

"Víc lidí jezdí na kole do práce, nakupovat nebo do školy, to je neoddiskutovatelné. Stačí se rozhlédnout po Plzni," míní Vaněk.

Trasa závodu vedla z Kaznějovské ulice na Lochotíně do Koterovské ulice na Slovanech.

On sám jezdí po Plzni na bicyklu už dvacet let. Líbilo se mu, že se nemusí vázat na jízdní řády, a navíc jezdil trasu, která na kole zabrala 10 minut namísto 30 autobusem.

Ani jemu se ale nevyhnuly nepříjemné zážitky. Za sebou má čtyři kolize s automobily, za které nemohl. "To bylo ale už víc než 10 let zpátky, tehdy řidiči na cyklisty vůbec nebrali ohled. To se určitě zlepšilo," říká Vaněk a přidává další nepříjemnost. Jednou mu kolo ukradli.

, ,