Student Ondřej Hrách hraje vařečkou na lahve od piva i vína.

Student Ondřej Hrách hraje vařečkou na lahve od piva i vína. | foto: Ladislav Vaindl, 5plus2.cz

Student hraje vařečkami na lahve od piva a vína, zvládá klasiku i rock

  • 5
Vařečky a lahve od piva a vína. To jsou hudební nástroje, s nimiž vystupuje Plzeňan Ondřej Hrách. Na netradiční instrumenty dokáže student zahrát skladby od klasiky po jazz nebo rock.

Jak vznikl nápad hrát na lahve od piva a od vína?
V září 2009 jsme se spolužáky Jirkou Oplem a Matějem Denkem pomáhali ve fyzikálním stánku našeho Církevního gymnázia na akci Věda v ulicích. Měli jsme mimo jiné za úkol vyzrazovat kolemjdoucím tajemství, jak různé množství vody ovlivňuje výšku tónu, který při úderu či foukání vydává skleněná láhev. A tehdy nás zřejmě z nudy napadlo, že bychom mohli lžícemi ťukat na lahve ne jen tóny, ale celé melodie. Kluci pak pro sebe ve stánku našli xylofon a zvláštní dvoustrunnou kytaru, a zrodilo se tak hudební těleso Komorní lahvový orchestr - máme i stejnojmennou stránku na Facebooku.

Jaký je rozdíl ve zvuku různých lahví o odlišných tvarech a velikostech?
Obecně lze říct, že čím větší nádoba, tím hlubší tón - proto také u svých nejvyšších dvou tónů musím používat malé zavařovací sklenice. A také platí, že čím pravidelnější tvar, tím čistší zvuk - zkuste rozezvučet třeba skleněnou lahev s uchem: ozve se takový neforemný břink, spíše hluk než tón. Publikum se často ptá, zda by naše lahve hrály i s pivem místo vody. Mám pro ně ale špatnou zprávu - bublinky a především pěna nedovolují tónu, aby se rozvinul ve vší parádě.

Jak se vytváří rozdílné tóny?
Závisí to samozřejmě na množství vody v lahvi. Já lahve rozezvučuji pomocí úderů vařečkami a v takovém případě platí, že čím více vody, tím hlubší tón. Zajímavé je, že když na lahve foukáte, je to naopak - buď totiž vibruje sloupec vody, nebo sloupec vzduchu nad ní.

Je složité připravit lahve před vystoupením? Co je potřeba udělat?
Nalití vody a doladění nám zabere 20 až 30 minut, někdy si ale vše připravíme předem doma, abychom byli rychlejší. Nezřídka totiž musíme počítat i se zdržením, ale myslím to v legraci, způsobeným dotazy posluchačů, jestli jsme to všechno museli nejdřív sami vypít. Tak jednou provždy: abstinenti nejsme, ale většinu našich lahví vypil někdo jiný. Zato vařečky a žehlicí prkno, na němž většinou hrajeme, jsou z našich domácností. Na to se ale, bůhvíproč, nikdo neptá.

Podle čeho vybíráte svůj repertoár?
Jednoduše podle toho, co by se mohlo lidem líbit a co by nás bavilo hrát. Hrajeme nejrůznější známé melodie, od klasiky po jazz či rock, na požádání se naučíme téměř cokoliv.

Dá se na flašky opravdu zahrát jakákoliv skladba?
Víceméně ano, jen jsem omezený rozsahem malé tercdecimy (dohromady 20 lahví po půltónech), takže melodii musím někdy přizpůsobit své skleněné výzbroji.

Které styly a skladby se hrají nejsnadněji?
To se nedá říct. Když je pro mě některá skladba nebo píseň nehratelná, snažím se vymyslet, zda by to přece jen nešlo vyřešit - například jiným rozestavením lahví. Přiznávám, že právě moje současné klavírní rozestavení je kromě rozsahu nejčastější překážkou hratelnosti. Budu o tom muset ještě podumat.

Hrajete také na jiný nástroj?
Můj hlavní nástroj je klavír, na který hraju i v naší kapele. V dětství jsem ale začínal na zobcových flétnách, pak jsem hrál taky na klarinet. A ještě později jsem jako samouk začal s kontrabasem a naposledy i s kytarou, na tu ale umím opravdu jenom základní akordy.