Otec se synem Tarantíkovi si splnili velký sen - podařilo se jim zkompletovat sbírku migů od typu 15 po 23. Některé ze strojů mají ještě v depozitáři a pracují na nich, než je představí i návštěvníkům.
Letadla v soukromé sbírce |
„Právě jsme přivezli Mig 21F vyřazený ze služby někdy v 90. letech. Jeden máme z Polska, druhý létal u našeho letectva, pak skončil na Slovensku. Nevíme zatím, kde měl poslední přistání. Naposledy byl jako poutač u domku jednoho soukromníka,“ řekl k poslednímu sběratelskému úlovku Miloš Tarantík.
Například s polskými výsostnými znaky teď mají ve svém areálu ve Zruči dvoumístnou verzi Migu 21.
„Původně ji měl soukromník v takové menší zoologické zahradě. Jenže polský stát tam tehdy plánoval přestavbu, takže zoologická zahrada se musela přestěhovat, majitel už ale letoun stěhovat nechtěl. Tak nám ho odprodal. Že je ke koupi, jsme zjistili z internetu. Na webu jsme objevili i jednomístnou verzi jedenadvacítky ve verzi R. Trošku jinak to bylo s migem 17 v polské licenci označované Lim6. O té jsem věděl, že je před restaurací v Polsku jako poutač. I když bylo letadlo dost zpustlé, odprodat ho nechtěli. Já ho ale moc a moc chtěl. Nakonec jsme se nějak domluvili a já jsem rád, protože Mig 17 nám chyběl ke zkompletování řady našich strojů,“ vysvětlil Tarantík.
Letadel k prodeji je málo, hodně nám pomáhá internet
Podle jeho zjištění v Čechách už v České republice není příliš strojů, které by si mohli do sbírky pořídit. Je to podle něj i tím, že sběratelů letadel přibývá. „Určitě budou zajímavé stroje v Rusku nebo v podobných vzdálenějších zemích. Ale je otázkou, kolik by stála doprava a jestli by nám takové letadlo vůbec dovolili vyvézt, protože se na něj pořád pohlíží jako na vojenský materiál,“ shrnul sběratel Miloš Tarantík.
Sbírku chce se svým otcem rozšiřovat, dokud to půjde. Úsměv se v jeho tváři objeví po dotazu, zda se kromě filmařů už u nich objevil i zástupce velkého leteckého muzea a chtěl odkoupit nějaký jejich stroj.
„Myslím, že ve Kbelích mají všechny typy a v lepším stavu, protože je získali hned po vyřazení. My jsme mohli začít sbírat až v roce 1990, kdy odešla komunistická strana od válu. Bohužel, letadla, která se nedočkala revoluce, jsou nenávratně zničená a sešrotovaná. Teď paběrkujeme jen z toho, co zbylo. V době, kdy nebyl internet ani mobily, bylo hodně těžké zjistit, jestli se někde nějaké letadlo prodává. Objížděli jsme pomníky, letiště a vesnice, kde jsme se doslechli, že nějaká letadla mají třeba na podstavcích, a ptali jsme se každého, koho jsem potkali, jestli nám poradí, komu stroj patří a zda ho nechce prodat,“ vzpomněl na nelehké začátky sběratelské vášně Miloš Tarantík.
