„Chtěli bychom, aby pro nás to, že jsme v národním parku, konkrétně v CHKO, bylo přínosem, nikoliv něco, co nám ubližuje. Víme, že se musíme chovat tak, abychom přírodě neublížili. Proto jsme si nechali zpracovat studii environmentálního rozvoje areálu,“ říká provozní ředitel Vladimír Kasík.
Studii čítající zhruba dvě stě stran pro areál vypracoval bývalý ředitel Národního parku Šumava František Krejčí. „Všechny kroky je možné dělat s větším nebo menším respektem k přírodě. Nám šlo o to najít ne to, co nás rozděluje, ale to, co nás spojuje,“ přibližuje Krejčí.
Jedním z prvních kroků bude v příštích týdnech úprava sjezdovek. Využije se přitom kompost z organických látek pocházejících ze Šumavy, na některých místech bude smísený se zeminou. Svahy budou osázeny speciálně namíchanou travní směsí.
„Pokud budou na sjezdovkách všechny plochy zatravněné, stačí na vysněžení patnáct centimetrů umělého sněhu. Pokud je na nich půdní povrch, je potřeba dvojnásobek,“ vyčísluje Krejčí.
Na Špičáku se do budoucna uvažuje i o využití elektromobilů místo nynějších aut na dieselový pohon. „Budeme muset obměňovat i rolby, ty nové už budou jezdit s podílem močoviny, aby byly šetrnější k životnímu prostředí,“ plánuje dál Kasík.
Močovina je chemická sloučenina, kterou lze tryskami vstřikovat do výfukových zplodin a tím je chemicky neutralizovat. Z oxidů dusíku se tak stává neškodný dusík. Močovina výrazně pomáhá snižovat objemy zplodin.
Ve špičáckém areálu se také počítá se zateplením objektů, s umístěním solárních panelů na střechy nebo s využitím velkokapacitních baterií. „Chceme dělat vše pro to, abychom používali přírodní zdroje,“ říká Kasík.
Všechna opatření by se měla zavádět postupně. Smart technologie se mají využít i u zamýšlené nové budovy v místě bývalé poháněcí stanice. Tam by byl lyžařský servis či recepce areálu a v horních patrech samoobslužná restaurace nebo ubytování. Její energetická náročnost by měla být výrazně nižší.
Pomoci by mohly dotace
Zavádění těchto technologií je však finančně náročné. „Pořizovací náklady jsou někdy až o řády vyšší než u technologií klasických,“ je si vědom Kasík. Jednou z možností je proto podle něj využití dotací.
„Pokud by existovaly dotační programy, které by tyto technologie podporovaly, z hlediska budoucích investic je to zajímavější,“ souhlasí Ladislav Zísler ze železnorudského areálu Nad nádražím. Nově provozuje i areál na Belvederu.
Právě investice do vybavení tohoto areálu jsou podle Zíslera nyní na prvním místě. „Během té doby, odhadem během pěti let, budeme získávat zkušenosti a poté zvážíme, jaký smysl by podobné kroky měly,“ říká.
Další z lyžařských areálů, na Přimdě, nyní stojí před otázkou dalšího fungování. Záležet bude především na tom, zda bude město ochotné investovat do zařízení na umělé zasněžování. „Pokud by k tomu došlo, mohli bychom se ubírat cestou, která by se na ochranu prostředí zaměřila,“ připouští provozovatel Ski areálu Přimda Josef Langmajer.
