Kajínek si momentálně odpykává doživotní trest za vraždu ve věznici ve Valdicích. U čtvrtečního rozhodování chyběl.
„Resocializace byla možná už v době původního rozsudku. Pokud byla možná resocializace tehdy, nebyly splněné podmínky pro uložení doživotního trestu. Trest je podle mého názoru nepřiměřeně přísný,“ zněl hlavní argument Kajínkova obhájce Tomáše Hejdy.
Soudce však jeho prosby nevyslyšel. Přiklonil se na stranu státního zástupce Martina Rykla, který ve své závěrečné řeči navrhl návrh Jiřího Kajínka zamítnout jako nedůvodný.
„Trestní zákoník nevylučuje nápravu doživotního vězně v průběhu trestu. Kdyby tito vězni nebyli způsobilí jakékoli nápravy, pak by pro ně neexistovaly různé programy ve výkonu trestu a trestní zákoník by neobsahoval ustanovení, které předpokládá určitou nápravu a možnost podmínečného propuštění i doživotně odsouzeného vězně,“ zdůvodnil své rozhodnutí soudce Tomáš Bouček.
Obhájce naznačil, že po konzultaci se svým klientem zřejmě proti rozhodnutí podají stížnost. Státní zástupce Martin Rykl opravného prostředku nevyužije.
„Otázka nápravy je vždycky určitou prognózou - může být ovlivněna řadou náhodných okolností, tyto nahodilé okolnosti nelze předem nikdy předvídat a nemohou být důvodem ke změněn rozsudku,“ objasnil svůj postoj Rykl.
To potvrdil i soudce. „Musela by se objevit nová skutečnost, která by společně s novými důkazy mohla vést ke zmírnění trestu,“ doplnil.
Podle státního zástupce však pokroky v resocializaci mohou být argumentem pro předčasné podmínečné propuštění na svobodu po odpykání 20 let, které zákon připouští i u doživotního trestu.
Obhájce: Možnost resocializace tehdy zůstala skrytá
Kajínkův advokát odkazoval před soudem na psychologický posudek z roku 2013, v němž znalec uvedl, že došlo k pozitivnímu posunu v resocializaci. Posudek byl vypracován, když tehdy Kajínek žádal o přeložení do mírnějšího typu věznice.
„V původním rozsudku z roku 1998 soudci uvedli, pokud by byla tenkrát prognóza nápravy byť minimální, byl by trest mezi 15 až 25 let. Revizní posudek tehdy zněl, že resocializace je nemožná. V roce 2013 se ale potvrdilo, že resocializace probíhá. Je-li možná dnes, nabízí se jediný logický závěr, že byla možná i v minulosti,“ přesvědčoval soud.
Tato možnost podle něj patrně zůstala znalcům skrytá, nebyla zjistitelná a rozpoznatelná. Mohlo to být prý i přístupem Kajínka ke znalcům, které považoval za prodlouženou ruku obžaloby. „To, že resocializace byla z původního znaleckého rozsudku vyloučená, není v rozporu s tím, že po dvaceti letech výkonu trestu byla konstatována jako možná,“ reagoval soudce Bouček.
Čtyřiapadesátiletý Kajínek byl odsouzen za to, že v roce 1993 zastřelil v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Druhý bodyguard útok přežil.
Kajínek to ale odmítá, vraždy si podle něj objednal jiný podnikatel.
