„Popsané jednání není trestným činem nebo nebylo prokázáno, že se skutek stal. V těchto konkrétních věcech poškození dobrovolně uzavírali smlouvy o půjčce, i za situace, kdy museli být minimálně srozuměni, že podmínky uvedené ve smlouvě budou horkotěžko plnit s ohledem na své finanční závazky z předchozí doby,“ shrnul předseda trestního senátu Přemysl Špicar.
Podle závěru soudců poškození hledali někoho, kdo jim půjčí peníze. Všichni potvrdili, že si smlouvy přečetli, a pak je před úředníky na radnici podepisovali. Aby dostali peníze, podle smlouvy postupovali práva k bytům nebo domům.
„Splácela bych po pěti tisících měsíčně, kdybych měla práci. Doufala jsem, že to vyjde,“ prohlásila jedna ze šesti poškozených v této kauze, která začala shánět peníze v době, kdy měla na nájemném dluh 60 tisíc korun. Půjčit chtěla 300 tisíc korun.
Poškození by měli jít k civilnímu řízení
Další případ. „Půjčil jsem si 400 tisíc, podepsal jsem 520 tisíc. Na zaplacení dluhů to nestačilo. Chtěl jsem pak ještě 100 tisíc, domluvili jsme se, že podepíšu 120 tisíc. Nakonec mi řekli, že půjčky spojí, tak jsem podepsal 640 tisíc. V katastru se ale objevily obě smlouvy, tedy na 520 i 640 tisíc korun. Byl jsem za právníkem, ale ten řekl, že smlouvy platí, když jsem je podepsal,“ popisoval před soudem další z poškozených.
Ani jeden z nich to sám nešel oznámit na policii. Až když za nimi přišli kriminalisté, teprve potom se o všem rozpovídali.
Podle závěru soudců ale všichni tihle lidé potvrdili, že dobrovolně uzavírali smlouvy o půjčkách. Jejich argumenty, že nevěděli o zástavách nemovitostí, soudci neuznali.
„Každý musí být obezřetný, opatrný. Vyžádání výpisu z katastru nemovitostí je nenáročný úkon,“ uvedli soudci. O náhradu škody by se měli bývalí vlastníci domů a bytů se čtveřicí mužů soudit v civilním řízení, doporučili trestní soudci.
Osvobozující verdikt není pravomocný, státní zástupkyně se proti rozsudku odvolala hned v soudní síni.
