Jak se privilegované postavení Plzně projevovalo?
Když 28. září 1941 nastoupil do Prahy nový říšský protektor Reinhard Heydrich, vyhlásil civilní stanné právo. Okamžitě po jeho nástupu začali Češi v novinách nacházet seznamy popravených nejen za odboj, ale například i za šmelinu s masem, když to někteří dělali ve velkém. To národem otřáslo. Ale na Plzeňsku civilní výjimečný stav vyhlášený nebyl. V tisku byla Plzeň a hlavně dělníci ze Škodovky oslavováni, byli líčeni tak, že oni vědí, jaká je správná cesta, a tím bylo zdůvodňované to, proč na Plzeňsku civilní stanné právo vyhlášené nebylo. V německém časopisu Böhmen und Mähren vyšla někdy v roce 1941 nebo 1942 obrovská reportáž nazvaná Plzeň město práce, kde byli nafocení dělníci ze Škodovky. Jsou to úplně stejné fotografie jaké známe z 50. let, kdy se fotili dělníci v hutích při práci nebo dělníci se sbíječkami.
Takže propaganda vyzdvihující práci dělníka byla za Hitlera stejná jako později po roce 1948 za vlády komunistické strany?
Přesně tak. Plzeň a její dělníky totiž nacisté potřebovali, protože většina rodin měla ve Škodovce pracovníka. Ale nebyla tu jen Plzeň. Na území bývalého Československa bylo v roce 1938 asi 650 firem, podniků a závodů, které vyráběly pouze pro německý válečný průmysl. Z toho asi 330 bylo na území protektorátu. Vyráběly od bedniček na náboje po dělostřelecké granáty, hlavně kanony, vojenskou techniku, auta a další vybavení. Bývalé Československo obsadilo za zbrojní výrobou Říše hned druhé místo. Když to srovnáme třeba s Francií, tam se vyrábělo spíš spotřební zboží.
Kolik dělníků ve Škodovce pracovalo?
Protože Škodovka měla v německém zbrojním průmyslu stejné postavení jako zbrojovky v Německu, už v roce 1940 sem Němci investovali kolem 200 milionů korun, což tehdy byly úplně neuvěřitelné peníze. Vyráběla se zde například i protiletadlová děla, od roku 1944 i stihače tanků. Oproti 22 tisícům dělníků na počátku války jich měla Škodovka v roce 1941 na 36 tisíc. K ještě většímu rozšiřování výroby došlo po létě 1941, kdy Německo přepadlo Sovětský svaz. Vrchol byl na přelomu let 1944 a 1945, kdy v podniku pracovalo 44 500 dělníků. Procento zbrojní výroby neustále rostlo až na 70 procent. Plzeň měla za války 124 tisíc obyvatel, do Škodovky dojíždělo asi 19 tisíc lidí z okolí, takže 15 až 20 tisíc lidí dělalo ve Škodovce, což znamenalo, že téměř každá rodina tam někoho měla.
Mluví se ale i o sabotážích ve Škodovce. Například o případu, kdy bomba ze Škodovky nevybuchla, vysypal se z ní písek a lístek s popiskem: Pozdrav od dělníků ze Škodovky.
To je poměrně velká iluze, protože všude byly namátkové kontroly, výroba byla postavena na konkrétní zodpovědnosti dělníků, mistrů. Vše, co se vyrábělo, se předávalo dál proti podpisům, navíc vedle 1. brány bylo sídlo Abwehrstelle, což bylo jakési podnikové gestapo. Každý týden se tam odevzdávala hlášení, jaké jsou nálady mezi dělnictvem, co si myslí, s čím jsou spokojení, s čím nespokojení, u hlavní brány Škodovky byly kotce se psy, kteří se využívali ke strážní službě. K dispozici měli kolem patnácti vlčáků.
Mluví se i o tom, že dělníci ve zbrojovkách pracovali záměrně pomalu.
To se sice uvádí, ale musíme si uvědomit, že většina dělníků dělala v úkolu a byli placení za to, co vyrobili, takže všichni dělali naplno.
V roce 1945 zasadily bomby Škodovce těžkou ránu |
Tehdy byly potraviny a zboží na lístky, dělníci měli příděly navíc?
Škodovka měla velmi propracovaný systém kuchyní a kantýn, takže dělníci, kteří dělali v těžkých provozech a na zbrojních zakázkách, měli zvýšené příděly potravin i pro rodiny. Nacisté potřebovali, aby lidé vedle práce žili i civilním životem a mohli se odreagovat. Zkrátka aby věděli, že mohou žít trochu jinak než třeba Poláci nebo Rusové. V Evropě zuřila válka a Čechy a Morava byly jakousi oázou klidu, kde se vyráběly zbraně. Ve škodovácké jídelně se každý týden konal takzvaný Pestrý večer, kde pro 1200 nejlepších dělníků hrály hudební hvězdy jako R. A. Dvorský. Poslední večer se konal v polovině dubna 1945. Za celou válku se tam vystřídalo na 160 tisíc dělníků.
Odvrácenou stranou života v Plzni byly pravidelné nálety spojenců na Škodovku. Němci je využívali v propagandě proti spojencům.
Za války se na městském hřbitově v Plzni konaly obrovské propagandistické pohřby lidí, kteří zahynuly při náletech, kde se v projevech nacistů objevovala hesla jako: Chceme klid a mír a Američané a Angličané jsou největší nepřátelé. Po válce tuto propagandu převzali komunisté a začalo se tvrdit, že nálety byly zbytečné, protože byl konec války. To jsou naprosto populistické řeči, protože 25. dubna bojovali Američané o Cheb a válka měla končit až někdy na podzim. Navíc v té době na území protektorátu byla milionová armáda generála Schörnera. Po náletu na Škodovku přijeli lidé ze štábu a samozřejmě chtěli informace, kdy zase škodovka bude dodávat zbraně. Škodovka vyrobila za války téměř 20 milionů dělostřeleckých granátů, asi 7,5 milionu zapalovačů granátů, 17 500 děl. V únoru 1945 ještě 120 stihačů tanků, v březnu jich dodala 178 a v dubnu 55. Nálety si zkrátka podnik zasloužil.
