Na případ upozornil deník Právo. Starší chovanci podle listu donutili mladšího násílím a výhrůžkami mimo jiné k orálnímu sexu.
Podle Jiřího Jelena chtěli pachatelé především experimentovat a odkazuje to k tomu, čím jsme obklopeni, co děti kolem sebe vidí. Podnětů sexuálního charakteru podle něj neustále přibývá.
„V tomhle věku ale ještě nejde o pravý probuzený sexuální pud. Ten se u dívek projevuje s první menstruací, u chlapců s příchodem polucí, spíše kolem 14. až 15. roku,“ odhaduje Jiří Jelen.
Dodává však, že se tento věk snižuje. Na přelomu prepubescence a pubescence není podle něj sexuální experimentování ničím neobvyklým. „Dětské domovy jsou navíc specifické prostředí, je tam víc lidí pohromadě, kteří se v podstatě nudí. Podobné je to třeba ve vězení nebo na dětských táborech. Lidé tam hledají, jak ven z nudy. Zkoušejí tedy i takové věci,“ krčí rameny Jiří Jelen.
V každé skupině bývají jasně vymezené sociální role. Ve většině z nich se najde slabší jedinec, na něhož se soustřeďuje agresivita těch silnějších. „Zneužitý chlapec zřejmě byl asteničtější (slabý, neduživý, pozn. red.), nedostatečně průbojný a ti silnější si na něj troufli,“ zamýšlí se Jelen.
O sexuální orientaci dvou chlapců to podle něj nic nevypovídá. Nedá se říct, že by trpěli nějakou sexuální úchylkou či byli homosexuálové. „V tomhle věku to ještě nic takového nesignalizuje. Je to opravdu jen experimentování,“ je přesvědčen Jelen.
Zároveň podle něj zřejmě nebudou mít žádné psychické následky do budoucna. „Oni to berou spíš jako legraci. Obzvlášť pokud byli dva, vzájemně se posilovali. Řekl bych, že to pro ně bylo spíš něco mimořádného, takové dobrodružství,“ přibližuje Jiří Jelen a dodává, že v tomto věku ještě není zcela vyvinuté svědomí. Určité morální hodnoty jsou sice známy, jsou ale spíše na jednoduché úrovni a nepříliš funkční.
Oproti tomu oběť zneužití si odnáší velmi traumatické zážitky, zpravidla si je nese do dalšího života, obzvlášť pokud je čin spojen s násilím. A v tomto případě byl. „Pro děti je to skutečně trauma, vyrovnávají se s tím zpravidla velmi dlouho, někdy se toho nezbaví celý život,“ upozorňuje Jelen.
Studie prý uvádějí, že u lidí, kteří měli v mládí traumatický sexuální zážitek, se v dospělosti častěji vyskytují deprese a častěji mají sklony k sebevražednému jednání.
Mají problémy v partnerských vztazích, sexuálním životě, často i při běžném kontaktu s lidmi. Někdy se dotyčný natolik uzavře do sebe, že s okolím třeba úplně odmítá komunikovat. „Pro oběť je to opravdu těžká psychotraumatizace,“ varuje Jelen.
Prostředí dětských domovů se podle Jelena velmi liší
Co se týče vhodného trestu pro násilníky, podle Jelena by jím mohlo být prodloužení pobytu. „Hodně záleží na tom, z jakého důvodu v dětském domově jsou. Pokud by byla rodina nefunkční a oni by se do ní třeba měli vrátit, pobyt bych prodloužil. Většina dětí chce zpět do rodiny, ať je funkční nebo ne,“ nastínil jednu z možností Jiří Jelen.
Za úvahu by podle něj stála i nařízená účast v psychoterapeutické skupině, specificky uzpůsobené věku i tomu, co chlapci spáchali. „To není ani tak trest, jako spíš prevence,“ říká Jelen.
Vymyslet jiný alternativní trest je podle něj poměrně složité, postoj ke kázeňským trestům, jakými je například snížená známka z chování, je mnohem benevolentnější než dříve.
Prostředí dětských domovů se podle Jelena velmi liší, každý je trochu jiný. Existují ty ukázkové rodinného typu, ale i ty, které příliš dobře nefungují. „Můžu ale například říct, že jsem navštívil švýcarský dětský domov a ty naše jsou ve srovnání s nimi výrazně kvalitnější. Ale je pravda, že se něco stát může v každé skupině,“ připouští Jiří Jelen.
.
