"Když jeřáb stroj nadzvedával, abychom mohli připevnit podvozkové nohy, z nitra se ozývaly strašné zvuky. Měli jsme z toho sami strach. Letadlo to naštěstí přežilo. Teď už pod ním konečně mohou parkovat lidé svá auta, když se k nám pojedou podívat na sbírku. Letoun samotný čeká ještě stěhování pomocí velkých jeřábů blíž k expozici. Pravé křídlo stroje pak určitě nebude sahat ani k příkopu u silnice," říká majitel sbírky Karel Tarantík.
Tupolev TU-104 dolétal s pasažéry v roce 1975 a až do loňského roku sloužil v Olomouci jako bar. Tarantíkové počítají s tím, že i ve Zruči by se v něm mohli návštěvníci sbírky letounů a vojenské techniky občerstvovat.
Pokud neseženou originální vybavení kabiny, které zmizelo, plánují, že tam vytvoří kopii v originální velikosti, aby návštěvníci viděli, co měli piloti v polovině minulého století k dispozici.
Letadlu se snaží vrátit původní podobu. Jednu stranu natírají v původních barvách sovětského Aeroflotu, druhá má připomínat službu u Československých aerolinií.
"Zatím jsem spotřeboval deset kilogramů bílé a snad nám bude stačit třicetikilogramový balík se šedivou barvou. Teď, jak jsme letoun postavili na nohy, se na spodku ukázalo posprejování, které si letoun přivezl z Olomouce. Mám zase co dělat," řekl s nadsázkou Tarantík.
Jak co nejrychleji rozebrat letadlo v Olomouci na kusy, dopravit je po částech na druhý konec republiky a tam letoun zase sestavit? Tarantíkové využili toho, že letoun už jednou takovou rozborku a sborku podstoupil. Než se stal barem v Olomouci.
"Tam, kde ho rozebírali už předtím, byly místo matek se závlačkami jen samotné matky. To byl návod i pro nás," prozradil Karel Tarantík.
