Šachová legenda tehdejšího Československa, od roku 1985 žijící v Německu, potřetí v řadě přijala pozvání Jaromíra Novotného a Zdeňka Bartoníčka, kteří plzeňský turnaj zorganizovali již popatnácté.
"Člověk se vrací rád, jako ty holuby, i když jsem za plotem domova nějaký čas. Plzeň byla černá, jako Kladno - moje rodiště. Obě města si byly hodně podobné a hodně se změnila k lepšímu. I když pozor, tehdy jsme měli problémy a nyní tu jsou zase jiné problémy," vyznává se Vlastimil Hort, který začal vnímat svět černobílých polí právě doma na Kladně.
"Byl jsem v karanténě v nemocnici, kde mě se šachy seznámil doktor a mě to chytlo. Bylo mi pět a půl roku a řekl jsem mámě, ať mi sežene šachistu. Po válce jich nebylo příliš, ale jeden se našel. Byl to soused Vrba, ze kterého šel strach. Než jsme ovšem začali hrát, musel jsem pomáhat s čištěním králičích kotců. Těch u něj byla stovka - od českých strakošů až po belgické obry. A tak se mým prvním šachovým honorářem stal pochopitelně králík," vzpomíná se smíchem.
Vlastimil Hort
|
Po řadě let hraní a sbírání zkušeností přišly i úspěchy. Mezi největší patřilo stříbro ze Šachové olympiády družstev v Luzernu z roku 1982 a postup do čtvrtfinále mistrovství světa v roce1977, kde Hort podlehl Borisi Spaskému.
Snad se mi díky šachům vyhne demence či ´alzheimer´
"Samozřejmě, že úspěchy mě vždy těšily, ale já jsem se hlavně učil z porážek. No, těch nyní v mém věku zase přibývá. Zkrátka jsou vidět moje šediny, ale já jsem vždy spokojen především s tím, když sehraji krásnou partii. Mám šachy rád, je to droga, ale neškodná. Jsou výborné pro mozek, takže věřím, že se mě vyhne ´alzheimer´, demence a další nemoci spojené s přibývajícím věkem," uvědomuje si a ještě připomíná další pozitivní aspekty královské hry.
"Šachy sbližují generace. V klubech i na otevřených turnajích, jako je ten v Plzni, hrají proti sobě osmdesátiletí s desetiletými. Jde tu o duševno, což si mnozí často ani neuvědomují. I když šachy třeba dítě přestane hrát, naučí se lépe koncentrovat, nebýt zbrklý a mít respekt k soupeři, partnerovi či kolegovi v práci," připomíná Hort.
Sám doporučuje hrát šachy i politikům. "Hrál je i Fidel Castro, ale hlavně Che Guevara. Ten by mohl hrát v Čechách druhou ligu. Tak jsem si vždycky říkal - člověče, kdybys nedělal zbytečně světovou revoluci, mohl jsi v Plzni hrát šachy, kouřit doutníky, pít pivo a žít rozhodně déle..." líčí s nadsázkou Hort. A vážně dodává: "Tahle hra by naučila i stávající politickou garnituru vidět alespoň dva tahy dopředu, což většina z nich neumí. Jejich kroky jsou často zoufalé."
Fandím Viktorce i Messimu
Sám žije hodně aktivním životem a překvapuje neustálým přehledem, nejen o Plzni. "Buďte rádi, že zde nemáte euro. Je škoda, že odchází Václav Klaus, kterému jsem hodně fandil. Ale sleduji a fandím i fotbalistům Viktorie Plzeň, v hokeji národnímu týmu. Ze světových borců mě fascinuje například fotbalista Messi. On je důkazem, co znamená mít píli a hlavně talent. Bez něj se ani v šachu do absolutní špičky nikdy nedostanete."
A jak uznávaný veterán vidí současnou sílu českého šachu? "Není na tom špatně. Vydávají se časopisy, knihy... David Navara i Viktor Láznička jsou hodně talentovaní hráči. Budu je sledovat a držet jim palce," uzavírá Vlastimil Hort.