Říkáte, že banka má zmírňovat sociální napětí ve společnosti. Co si pod tím představit?
To je jednoduché. Málokterý člověk, který je z pohledu majoritní společnosti neúspěšný, přizná svoji neúspěšnost. Pokud se člověk nachází ve fázi své vlastní neúspěšnosti, má všude kolem sebe vlastně své nepřátele a těm bude jakýmkoli způsobem škodit. To je základní téma člověka - nějakým způsobem se pomstít, něco udělat. Cílem pomoci je hledání podstaty tohoto člověka, odstranění jeho bolesti, aby se mohl s ostatními lidmi usmířit. Pomoc neodstraní alkoholismus, ale zmírní napětí mezi lidmi.
Jde tedy o přesvědčení těch nejchudších, že o ně společnost stojí?
Ano. Tím, že lidem pomůžeme, hledáme a atakujeme v nich dobrou stránku, to je zásadní věc. V nalezení vnitřního smíru. Lidé v diecézní charitě a další pomocníci to takto prožívají.
Aby člověk nezůstal na dně, začal se o sebe starat a získal třeba zaměstnání?
Tak. Proto jsou důležitá doprovodná opatření sociální práce. Protože tito lidé si často neumějí s vlastní situací poradit a pak zůstávají s bolestí sami. Co to znamená? Většinou radikalizaci až sebepoškozování nebo nechuť k životu.
Tam patří třeba krádeže nebo žebrota?
Tento člověk třeba přijde a poškrábe někomu auto. Zkrátka úspěšná a neúspěšná společnost má určité rozhraní. My jsme na straně neúspěšné společnosti. Snažíme se ji aktivizovat, pomáhat jí, což má obrovský, hluboký smysl. Společnost si to možná mnohdy neuvědomuje. K tomu, aby člověk třeba přestal brát drogy, aby přestal být aktivní v alkoholu, je ještě dlouhá cesta. Ale jakýkoli vstup, na jehož konci je, že si lidé začnou věřit nebo poznají, že to někdo s nimi myslí dobře, je důležitý. Po nějaké době je totiž šance nasměrovat je lepším směrem.
Setkáváte se s tím?
Ano. V azylových domech vidíme jejich odrážení ode dna. Začínají nízkoprahovými denními centry nebo noclehárnami. Ale když nabídneme práci, ta je přirozeným prostředkem motivujícím ke změně. Ti úspěšní, kteří chtějí pracovat, si většinou práci najdou, protože je nízká nezaměstnanost, ale my pracujeme se skupinou, která se cítí dlouhodobě nezaměstnatelná. Někdy je to ale subjektivní dojem. Proto máme v Plzeňském kraji Job centrum, které doprovází lidi v hledání zaměstnání. Není to ale sociální poradenství, cílem je motivovat člověka k práci, kterou mu hledáme. Job centrum provozuje diecézní charita s pomocí města druhým rokem.
Česko je bráno jako země, kde je ve srovnání s jinými státy EU málo chudých. Čím to je?
Nevím, jak se statistika ohledně chudoby zpracovává, ale já si myslím, že v Česku máme hodně lidí, kteří jsou kolem a pod hranicí chudoby. Hodně lidí totiž o sobě nevydává svědectví. Ale když se podíváme na statistiku zadluženosti osob v Česku, tak vidíme, že je to obrovský průšvih. A co je to chudoba? Když člověk chodí do práce a třeba polovinou platu látá svoje dluhy či hypotéky? Ten totiž ve statistice není a přitom se také cítí destabilizovaný.
