Jak vypadá rekonstrukce Wilsonova mostu pohledem člověka vykonávajícího stavební dozor?
Nejdřív se musí odstranit vozovka a přepojit všechny kabely, které vedou nitrem mostu. Pak se odveze zásyp, tedy vše, čím je most vyplněný. Zůstane jen kamenná konstrukce. Všechno se důkladně očistí, zkontroluje. Udělá se nový zásyp, odvodnění, nahoře betonová deska, izolace a pak se na most, který je kulturní památkou, vrátí dlažba. Nesmím zapomenout na nový kolektor pro napájecí kabely Dopravních podniků, jež opět povedou uvnitř.
Máte k tomuhle mostu nějaký vztah?
Wilsoňák, jak mu říkám, se mi strašně líbí. Lidé to už možná nevnímají, ale jsou na něm čtyři původní mýtnice. Líbilo by se mi, kdyby ožily, třeba by v nich mohlo být nějaké "mini íčko", tedy místo, kde lidé neznalí Plzně dostanou rychlou informaci. Určitě by to most ještě oživilo.
Proč ve srovnání s jinými mosty vypadá právě tenhle, letos stoletý, tak zachovale?
Nezapomeňte, že už má označení historický. Jedním z důvodů je precizní práce tehdejších řemeslníků. Kdo mohl, dělat jakékoli řemeslo na takovéhle stavbě, vážil si toho. I když byl v uvozovkách jen kameníkem, cítil se být někým. Kdo chtěl dělat na takové zakázce, musel být v oboru zběhlý a zdatný. Jedna firmička se snažila na mostě dokázat, že je lepší než druhá, aby se zvýšily její šance získat další zakázku. Ostatně tak by to mělo být i dnes.
I v tom se dá najít vysvětlení, proč tento most zvládl před jedenácti lety bez problémů ničivé povodně?
Obloukové mosty jsou na výpočet vždycky problematické, ale na druhé straně vydrží víc než ty, které stavíme dnes. Tenhle byl navíc jeden z vůbec posledních kamenných mostů stavěných v republice.
Jak vydrží víc? Vždyť dneska máme na všechno techniku a projektanti si vše modelují v prostorové grafice...
Naši předci nebyli tak úzkoprsí. Děda mi předal stavební zákon z roku 1890 vydaný za doby císaře, upravovaný byl ještě v roce 1908. V tom zákoně najdete úplně všechno i dnes. To se týká i norem. V těchto starých předpisech je vysvětleno, že když se ti stane tohle, pak musíš udělat tohle. Byly to precizně zpracované podklady, mohla nám je závidět celá Evropa.
Ale vždyť dneska se normy dělají tak, aby byly obdobné v celé Unii. A projektanti i statici už nemusí vše počítat ručně, to za ně přece udělá počítač. Nebo ne?
Přešli jsme na evropské směrnice, ze kterých mají skoro všichni zamotané hlavy. Připadá mi to jako ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Ať do počítače zadáte cokoli, i blbost, něco vám z něj vypadne – blbost, možná ještě i umocněná. To je tragédie dnešní doby.
Josef Hlavnička dohlíží také na opravu Wilsonova mostu v Plzni.
Prosím?
Statický výpočet má třeba 60 stránek a je téměř nemožné se v něm orientovat. Když jsem chodil do školy, a to říkám i mladším kolegům, všechny výpočty jsme dělali na logaritmickém pravítku. V žádném případě nechci říkat, že se máme vrátit do doby krále klacka. To ne. Ale vycházím z praxe. Když jsem měl na starosti mosty na dráze, tak si vybavuji, že všechny kovové nýtované přes řeku Radbuzu byly i po desítkách let ve výborném stavu. Zesilovali jsme tam jenom podélníky, ale hlavní nosníky a příčníky byly ve skvělé kondici, na ty jsme nemuseli ani sáhnout. Ale nedávno jsem přepočítával mladší most v jižních Čechách kvůli koridoru. A výsledek? Zesílit už nešel, musí se postavit nový.
Tak to projektanti mostů přes Radbuzu tenkrát dobře spočítali...
Řeknu to jinak. Kdyby naši předci byli úzkoprsí a vše dimenzovali, aby jim to vyšlo akurátně, bylo by to dneska s mosty asi dost špatné. Uvědomme si, že tenkrát, před sto nebo sto padesáti lety, třeba nebyla geologie na takové úrovni, jako je dnes, a přitom většina tehdejších staveb drží dodnes bez problémů.
Ono je asi těžké něco vymýšlet, když se na peníze kouká až v první řadě, nemyslíte?
Ono je to i o tom, že vysoká škola vás něco naučí, ale já jsem přesvědčený, že šikovný řemeslník může někdy i vysokoškoláka strčit do kapsy. Řemeslník do své práce dává nejen um, ale i zkušenosti. Ví, co se mu v minulosti nepovedlo, jak to udělat příště lépe. Já jsem po škole začínal na dráze jako mistr, teprve po měsíci praxe jsem dělal zkoušky. Na drážních mostech jsem si pak prošel vším. Projektanti dneska kolikrát ani nechtějí do provozu. Mé zkušenosti mi říkají, že na stavebních úřadech by především měli být fyzicky opotřebovaní lidé z provozů, kteří ale ještě mohou sedět a vidí do dokumentace.
Jak jste se vůbec stal specialistou na mosty?
Na vysoké škole hledali vědeckou pomocnou sílu na katedře mostů a tunelů. Od třeťáku jsem dělal mosty. Když začínalo metro, chtěl jsem na něj jít. Podmínkou ale bylo, že diplomová práce musí být o tunelech. Ale tehdy se tady nic nestavělo, všechny metody byly popsané jen ve skriptech. Pak si mě páni profesoři zavolali, a když jsem jim řekl, že chci jít dělat metro, ale diplomovou práci zaměřím na mosty, nejvyšší kapacita z nich se na mě podívala a dostalo se mi následujícího doporučení: 'Pane kolego, nemůžeš sedět jednou zadnicí na dvou židlích. Tak co chceš dělat?' Řekl jsem, že půjdu na mosty. Nelituji toho.
Pozorujete u sebe nějakou profesionální deformaci?
Když vidím most, nejraději bych ho šel zkontrolovat.
