„Za komunistického režimu se o osvobozování západních Čech dokonce občas mluvilo jako o spanilé jízdě Američanů. Tak to ale určitě nevypadalo. Nebyla to pohodová spanilá jízda,“ prohlásil Karel Foud.
Připomíná, že boje o přístup do Československa v hraničním pásmu v oblasti Českého lesa a Šumavy znamenaly pro Američany ztráty, o kterých se do počátku devadesátých let u nás v podstatě nehovořilo. „Dosud se dozvídáme nové informace o tom, co se tehdy v oblasti dělo. V minulosti se například málo mluvilo o počtu amerických vojáků, kteří zemřeli v bitvě o Cheb,“ uvedl historik.
Jak velké ztráty na životech při osvobozováních západu Čech spojenečtí vojáci měli?
Byly to desítky lidí pouze v období od 25. dubna do 8. května. Jenom v bojích o Cheb padlo kolem padesáti příslušníků 97. pěší divize, v bojích na Zhůří na Šumavě jich bylo deset, na Dílech u Klenčí šest, kolem sedmi vojáků na Černé řece u Capartic. Je dobré si uvědomit, že oni padli v době, kdy nebylo jasné, jaký bude mít závěr války průběh a zda se Němci v kraji budou intenzivněji bránit.
Domnívám se, že velení Američanů například věřilo, že existuje německá Alpská pevnost, která by mohla spojencům ještě dlouho odolávat. S největší pravděpodobností byl i proto 25. dubna provedený nálet na Škodovku. A jenom při této akci zahynulo dvacet amerických letců.
To znamená, že velení spojeneckých vojsk pokládalo za reálné, že osvobozování Čech může být komplikovaná záležitost třeba i na několik měsíců?
Ano. Nevěděli, jaký to bude mít průběh a věděli, že v Německu se odehrávaly také velice intenzivní a těžké boje s velikými ztrátami.
Jak vypadalo osvobození samotné Plzně?
Ve srovnání s jinými místy, která osvobozovala americká armáda na západě Čech, se v Plzni víc bojovalo. Ve městě se odehrála řada přestřelek a Němci vyvolali několik konfliktů, které Američané museli řešit. Dodnes jsou stopy po tom vidět na některých místech na fasádách domů. Třeba na domě na Klatovské třídě nebo na budově v areálu Plzeňského Prazdroje. Jednalo se o odpor ze strany jednotlivců a ne celých vojenských jednotek.
Nesouhlasím s tvrzením některých lidí, že Plzeň byla v době příjezdu Američanů svobodná. Nikdo tehdy nevěděl, co mohou Němci ještě provést. Američané například ve Francii zažili, že Němci při ústupu dělali značné excesy a nikdo nemohl tušit, jestli se to nestane i tady. V oblasti, kterou osvobozovali Rusové, Němci provedli řadu masakrů na civilním obyvatelstvu. To se mohlo stát i u nás.
V souvislosti s osvobozením Plzně se mluví téměř výlučně o Američanech, ale byli tady také vojáci z Belgie. Jakou tehdy sehráli roli?
Jednalo se o tak zvaný 17. prapor belgických střelců. Byla to jednotka, která vznikla na území již osvobozené Belgie, a tvořili ji v podstatě bývalí odbojáři. Ti postupovali s Američany na východ. Stali se strážním oddílem a byli přičleněni k samostatným tankovým praporům podporujícím pěší divize. S tankovými prapory, které podporovaly 2. pěší divizi, přišli přes Domažlicko až do Plzně. Vykonávali strážní službu například v Holýšově. Existovala tam pobočka koncentračního tábora, kde byli Belgičanky a Francouzky a členové jednotky usnadnili Američanům domluvu s nimi.
V souvislosti s osvobozováním města se odehrávala leckde místní povstání Čechů proti okupantům. V Plzni při jednom takovém mělo padnout asi třicet lidí. Mělo povstání nějaký dopad na průběh osvobození?
Padlých při povstání v Plzni bylo asi o trochu méně než třicet. Pomníčků, které je připomínají, je na území města celá řada. Asi se dá říct, že všelidové povstání, které vypuklo 5. května i na základě vysílání pražského rozhlasu, bylo pomyslnou poslední kapkou v souhrnu tehdejších událostí. Kdyby se něco takového stalo v březnu, byl by to hrozný masakr, protože Němci by se určitě nezdráhali vzdor potlačit všemi prostředky. Navíc domácí odboj byl v úplně jiné situaci než třeba ve Francii nebo v Holandsku. Tady totiž nebylo možné odbojáře lépe zásobovat zbraněmi nebo jiným materiálem, jak se to dařilo v oblastech sousedících s mořem. Náš stát byl obklopen nepřítelem. V Plzni byla na konci války početná německá plně vyzbrojená posádka připravená ihned bojovat.
Povstalci s Němci začali vyjednávat, aby se vzdali. Oni se na jedné straně civilistům vzdát nechtěli a na druhé straně věděli, že Američan je za dveřmi a je jen otázka chvíle, kdy přijde. Možná povstalci Němce trochu přibrzdili, ale je těžké posuzovat něco, co se stalo před sedmdesáti lety. Většina Němců už měla války dost a chtěli se vzdát a nejlépe Američanům, protože nechtěli padnout do ruského zajetí. Sem tam někomu v těch vypjatých dnech povolily nervy a začalo se střílet, na Klatovské třídě třeba vybuchl náklaďák odstřelený pancéřovou pěstí, někde se střílelo z pěchotních zbraní a vznikaly oběti. Až příjezd Američanů znamenal definitivní konec napětí.
Je dnes možné lidem, kteří to nezažili, popsat tehdejší atmosféru?
Líčí ji například autentické zápisy v kronikách, ale myslím, že to je do značné míry nepřenosné. Pro výstavu v Přešticích jsem použil text, kde se píše o neskutečné atmosféře, kdy se lidi nebránili slzám štěstí, všude vlály vlajky, lidi se s radostí vrhali na Američany a brali je jako dar z nebes. Najednou pro zdejší lidi skončila doba, kdy jenom za poslouchání zahraničního rozhlasu mohli jít do vězení nebo být dokonce popraveni.
I tady v Plzeňském kraji bylo dost případů, kdy někdo poslouchal rádio a kvůli tomu pozavírali půlku vesnice. Například v Puclicích. Na dvacet lidí se tam pak nevrátilo z káznic, kde zemřeli nebo byli popraveni. Něco podobného se stalo v Janovicích nad Úhlavou, kde pozavírali celou četnickou stanici údajně jen pro poslouchání rádia. Takové represe nejednou skončily, takže lidem se neuvěřitelným způsobem ulevilo. Spadl z nich strach. Celá společnost měla za sebou dobu, která byla šílená.
Oslavy osvobození budou letos v Plzni větší než v posledních letech. Na co z jejich programu se těšíte vy?
Samozřejmě na setkání s veterány. To je asi to nejsilnější, co se při oslavách dá zažít. Oni představují dobu, kterou si teď připomínáme. Letos se pro ně na náměstí 2. května pořádá pozoruhodná stylizovaná lidová veselice v režii Václava Marhoula. Určitě bude při oslavách zajímavá dobová bojová technika nebo vojenské tábory. Vím, že sem bude přivezena například velice pěkná vojenská technika z muzea ve Francii a objeví se tady věci, které v Plzni lidi ještě neměli možnost vidět.
Myslím, že oslavy budou atraktivní i pro zahraniční návštěvníky z Německa nebo Francie. Plzeň je svými oslavami v Česku specifická. Možná v tom svou roli stále ještě hraje období let 1948 až 1989, kdy se tady o osvobození Američany nesmělo mluvit. Asi to dává Slavnostem svobody pořád určitý punc výjimečnosti.
