Jiří Untermüller (Arnošt z Pradubic) a Jitka Cafourková (Eliška) v novém

Jiří Untermüller (Arnošt z Pradubic) a Jitka Cafourková (Eliška) v novém muzikálu plzeňského Divadla J. K. Tyla Noc na Karlštejně. | foto: Pavel Křivánek, DJKT Plzeň

RECENZE: Plzeňská Noc na Karlštejně klesla na lidovou zábavu

  • 0
Divadelníci v Plzni zahájili letošní sezonu známým muzikálem Noc na Karlštejně. Publiku nabídli představení, které postrádá noblesu a eleganci originálu a na průměru ho drží jen kvalitní výkon muzikálového orchestru. Nejvíce degradován režií je Karel IV.

První premiéra letošní sezony Divadla J. K. Tyla v Plzni patřila 24. září na scéně Komorního divadla muzikálovému souboru. Uvedl vůbec poprvé v Plzni divadelní podobu slavného filmového muzikálu Zdeňka Podskalského s hudbou Karla Svobody Noc na Karlštejně, který Podskalský napsal a natočil podle divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Divadelní verzi připravil Zdeněk Podskalský mladší pro Hudební divadlo v Karlíně v roce 2004 a po této úpravě sáhlo i divadlo plzeňské.

Komedii, jejíž zápletka tkví v porušení císařského nařízení zakazujícího do hradu vstup ženám, připravil na plzeňské scéně režisér Petr Palouš. Převedení notoricky známé filmové předlohy na jeviště není pro tvůrce jednoduché a v Plzni se premiéra očekávala s napětím i proto, že hned tři z hlavních rolí (Eliška, Pešek a Alena) byly obsazeny novými posilami souboru - čerstvě angažovanými absolventy JAMU.

Jozef Hruškoci (Petr) a Bronislav Kotiš (Štěpán) v novém muzikálu plzeňského

Klasicky koncipovaná inscenace má být jevištní obdobou filmu. Autorka scény a kostýmů Jitka Moravcová se snažila v duchu této koncepce vytvořit pěknou podívanou, tu splňují vcelku dobové kostýmy, ale příliš kašírované kulisy působí staromódně. Režie bohužel ne vždy respektuje jazyk originálu a už vůbec ne rozlišující dikci. Přitom obé charakterizuje typy postav. Prakticky tedy není rozdílu v chování Karla IV. a posledního zbrojnoše. A ani Petra, krále kyperského, a Štěpána, vévody bavorského (herecky i pěvecky výborní Jan Kaštovský a Bronislav Kotiš).

Velká škoda, že režie degradovala oba šlechtice, kteří jsou řekněme lehce filosofujícími průvodci či komentátory děje, na směšné figurky, jejichž úkolem je také zakopávat o prahy a tlouci hlavou o futra dveří.

Největší degradace se ovšem dočkal Karel IV. sám. Radek Štědronský Shejbal jako Otec vlasti naplnil představu režiséra zřejmě beze zbytku. Bohužel. Překotná mluva necharakterizuje panovníka, několik vzletných slov, která v textu zůstala, zcela zapadají a důstojnost, která se rozplývá od prvních okamžiků, je zcela zadupána po Karlově výzvě k Elišce: "Vylez mi na hrb, miláčku". To aby mohla královna vyšplhat po laně na hradby a z hradu zmizet.

Všichni mladí prokázali talent

Jitce Cafourkové to jako Elišce jistě slušelo, bezpochyby ovšem potřebuje ještě nasbírat zkušenosti v jevištní práci a především ve zpěvu. Z nově angažovaných sólistů zaujal na první pohled především vynikající Aleš Kohout jako Pešek.

Se ctí se role Aleny zhostila živelná Eva Marešová. Jiří Untermüller dělal, co mohl, aby v Arnoštovi z Pardubic zachránil lidskou velkodušnost i velebnost duchovního a navzdory celkovému pojetí inscenace se mu to přece jen podařilo. Rolí Ješka z Vartemberka a Ofky se zdárně zhostili Roman Krebs a Venuše Dvořáková.

Eva Marešová (Alena) a Martin Hubeňák (Pešek Hlavně) v novém muzikálu

Jednoduchá choreografie Pavla Veselého šmrnc ani originalitu nedodala, a tak lze jen se smutkem konstatovat, že Noc na Karlštejně nemá ani noblesu ani eleganci originálu jak filmového, tak literárního.

Inscenátoři předložili plzeňskému publiku obyčejnou lidovou zábavu a je zajímavé si v této souvislosti uvědomit, do jaké podoby může Vrchlického šarmantní dílo dojít. A jak soubor, který dokáže vysoce profesionálně provést takové tituly, jakými jsou třeba Spamalot či Chicago, je v Noci na Karlštejně takřka k nepoznání.

Inscenace se jako celek pohybuje v úrovni, kterou na průměru drží kvalitní výkon muzikálového orchestru, který pod taktovkou Jiřího Petrdlíka hraje čistě a jistě. Přesto si Noc na Karlštejně v plzeňském podání své diváky jistě najde. Hity, které lidé znají a chtějí slyšet, uslyší, dějová linka je zachována a výtvarný rámec bude pro publikum pravděpodobně příjemný.