Snímek z baletního představení plzeňského Divadla J. K. Tyla Raymonda.

Snímek z baletního představení plzeňského Divadla J. K. Tyla Raymonda. | foto: DJKT Plzeň

RECENZE: Křehká, vášnivá, dojemná, strhující. Plzeňská Raymonda okouzlí

  • 0
Silný příběh podtržený krásnou hudbou, vkusnou scénou, precizní choreografií a tanečními výkony. Slavný klasický balet A. K. Glazunova poprvé ve své historii uvedl baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni a sklidil nadšené ovace.

Raymondu uvedl plzeňský balet v nové choreografii a režii mezinárodně uznávané ruské primabaleríny a choreografky Yeleny Pankové a v hudebním nastudování šéfdirigenta opery Ivana Paříka. Scénu navrhl renomovaný výtvarník Josef Jelínek. Vzniklo tak představení zcela mimořádných kvalit. Plné neobyčejné tvůrčí invence, stylově čisté, s vynikajícími tanečními výkony.

Yelena Panková vytvořila nečekaně silný nosný příběh s netušeným vyzněním. Příběh o lásce, která je možná předurčena již dávno před tím, než spatříme svět, ne vždy však dojde svého naplnění, příběh osudovosti až mystické. Pro vystižení dějové linky sestavila Yelena Panková nejlepší hudební čísla do dvou dějství tak, že na rozdíl od originálu má celek jasný úvod, spád a graduje v napínavém dramatu, aby dojal křehkým, niterným epilogem. Originální choreografii M. Petipy obohatila Yelena Panková novými nápady s noblesou a elegancí, s důrazem na detail i celek.

Jedny z nejsilnějších momentů inscenace jsou scény výtečně vystihující jak atmosféru okamžiku, tak i vnitřní rozpoložení hlavních hrdinů, dokonce i vedlejších postav. Raymondiným vyvoleným není na rozdíl od originálu Jean de Brienne, ale charismatický saracénský velmož Abdérachman. Postavy nejsou černobílé. Jean de Brienne není únavný kladný hrdina a Abdérachman okouzlující prvoplánový orientální velmož. Oba jsou mužní a jediným jejich problémem je, že milují tutéž ženu. Dech beroucí je střetnutí obou mužů a souboj, v němž Abdérachman podléhá.

Orchestr pod taktovkou Ivana Paříka hraje se skvěle vypracovanou dynamikou, která odhaluje celou barevnost a bohatství brilantní Glazunovovy partitury. Působivě provedená pianissima komorních scén střídá strhující síla napětí a dramatu. Tklivá variace neštěstím zlomené Raymondy za zvuku tónů pianina je neuvěřitelně jemná, niterná a dojemná svou odzbrojující otevřeností a čistotou stejně jako závěrečné setkání obou milenců v nebesích přinášející sen o naději.

Celkové pojetí výtečně vystihl kostýmy i scénou Josef Jelínek. Dvorská šlechta i dvůr vévodkyně laděn do blankytné modři nenásilně kontrastuje se Saracény a jejich orientálními kostýmy. Kulisy se siluetami zámku dávají rámec realitě příběhu, tím více vyniká prolog a epilog, kdy Raymonda s Abdérachmanem, tedy jejich duše, tančí pouze na prázdné nasvícené scéně.

Plzeňský baletní soubor zazářil bez výhrady

Vynikající Jarmila Dycková jako krásná Raymonda obdivuhodně zvládla nároky své role dívky, o niž bojují dva muži, Miroslav Hradil jako elegantní rytíř Jean de Brienne a Martin Šinták jako charismatický Abdérachman. Yelena Panková skvěle zvýraznila i další role baletu.

Například postavy Raymondiných přítelkyň i jejich mužských protějšků trubadúrů. Zcela přirozeně z nich vytvořila páry a zasadila je do dvorské společnosti. Působivá byla rovněž Bílá víla v podání Michaely Musilové a v roli nesmlouvavé vévodkyně Sibylly zaujala elegantní Hana Čakarmišová. Aplaus si vysloužil i skvělý španělský tanec a velkou odezvu měl originální tanec saracénských dětí s klapáním kokosových skořápek, zatančený žáky Baletní školy DJKT.

Glazunovova Raymonda v plzeňském nastudování je klasická, vychází z tradic, je však soudobě živoucí, pulsující. Je křehká, vášnivá, dojemná, ale i překvapivě hravá. A dramatická, je v ní napětí i tajemství. Ve své křehkosti a díky ní navíc neuvěřitelně silná. Je představením, které v divácích zůstává a znovu je přitahuje. Však ji premiérové publikum zahrnulo aplausem, ovacemi a voláním bravo. Raymonda, stálice divadelního nebe, zazářila nyní v nevídané síle a lesku i na divadelním nebi plzeňském. Nenechte si ji ujít.