V plzeňském divadle J. K. Tyla ožívají v Shakespearově příběhu svatojánské noci

V plzeňském divadle J. K. Tyla ožívají v Shakespearově příběhu svatojánské noci pohádkoví elfové a víly. Na snímku Petr Hos (Théseus), Jarmila Dycková (Hypolita) | foto: Divadlo J. K. Tyla v Plzni

RECENZE: Balet Sen noci svatojánské okouzlí celou rodinu

  • 0
Baletní inscenace Shakespearova příběhu jedinečně zachycuje atmosféru na pomezí reality a snu. Choreograf Richard Ševčík vystavěl děj přehledně s důrazem na detaily. Jeho pojetí svědčí o porozumění Mendelssohnově hudbě i Shakespearovu příběhu. Představení v plzeňském Divadle J. K. Tyla potěší děti i dospělé.

V sobotu 10. března měl v Komorním divadle premiéru nový baletní titul - Sen noci svatojánské na hudbu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Skutečnou výzvou se jeho realizace stala pro mladého sólistu a choreografa plzeňského baletu Richarda Ševčíka. Jeho režijní debut celovečerního baletu dopadl výtečně.

Sen noci svatojánské je krásné, hravé představení. Svědčí o hlubokém porozumění Mendelssohnově hudbě, ale i zamotanému příběhu Shakespearovu, v němž se šarmantně a vtipně mísí svět lidí se světem elfů, aby dospěl k odlehčeně pohádkovému rozuzlení.

Choreograf si zakládá na přehlednosti i detailech

A přesně takový je i Ševčíkův Sen. Je to Shakespeare skvěle převedený do řeči baletu, obé v bezvýhradné symbiose s působivou Mendelssohnovou hudbou. Příběh bez zbytečně rozmáchlých patetických gest, zato pojatý s lehkostí a nadhledem. A precizně provedený. Richard Ševčík jej vystavěl přehledně a jasně. Dokázal dát postavám charaktery a plastičnost, odlišit tancem a gesty svět lidí od světa elfů se smyslem pro komiku i vážnost. Neunikají mu detaily.

Scénu ovládly postavičky na tržišti, řemeslníci chystající se na ochotnické divadelní představení, drobná, ale výrazná je komediální role Klubka. Všichni tanečníci předvedli profesionální výkony, svým rolím propůjčili sympatickou bezprostřednost projevu. Publikum se po celé představení dobře baví.

V roli Hermie se blýskla Kateřina Štruncová, jako Helena zazářila Monika Mašterová, Lysanderem byl Milan Maláč a Demetrius Miroslav Hradil. 

Tanečníci plzeňského divadla podali profesionální bezprostřední výkon. Na snímku Aleš Lindovský (Puk) a Řemeslníci

Divákům se tají dech při odvážných tanečních výstupech vládce elfů Oberona v podání Petra Hose a vílí královny Titanie ztvárněné Michaelou Musilovou. Postava malého pacholíka (Adam Hradil), o nějž se oba sváří, jen podtrhuje logiku příběhu.

Dějem se zdařile prolínají tance Amazonek. Vévodí jim jejich královna Hypolita (Jarmila Dycková), jejíž svatební přípitek s Théseem, elegantním Martinem Šintákem, je na samém začátku kouzelného Snu. Snu, který svými čarami, rošťáctvím, tak trochu fanfarónstvím, dětskou hravostí a kapkou šibalské vážnosti rámuje po všech stránkách neodolatelný skřítek Puk v jedinečném ztvárnění Aleše Lindovského. Punc elegance paláce a dvora dotváří důstojný Jiří Žalud ztvárněním Filostrata.

Krásné role pro kolegy, nevšední zážitek pro diváky

Působivá jsou samozřejmě hudební čísla, jak je pro inscenaci Richard Ševčík sestavil, a nevadí, že z původní Mendelssohnovy scénické hudby použil jen část. Zato diváci slyšeli z kvalitních nahrávek i řadu dalších nádherných Mendelssohnových skladeb, které výborně vystihují atmosféru celého příběhu.

Inscenace je zdařilá i po výtvarné stránce. Tomáš Kypta mohl plně rozvinout na kostýmech svoji fantazii. Vtipně jimi odlišuje oba světy - pohádkový a lidský, navíc barevně i provedením podtrhuje charaktery jednotlivých postav obou světů. Scénograf Ján Zavarský nápaditě vystavěl scénu ve dvou úrovních, takže umožňuje překvapivé taneční a až nečekaně artistické kreace. Mimo jiné efektní spouštění se po laně.

Richard Ševčík vytvořil barvitou inscenaci odzbrojující svou bezprostředností a vřelostí. Jedinečně zachycující atmosféru na pomezí reality a snu. Svým kolegům přinesl krásné role a divákům nevšední rodinné představení, ke kterému se budou rádi vracet. Které je únikem z šedi všednodennosti. Které baví a těší. Děti i dospělé.

Plzeňský balet ve Snu noci svatojánské potvrdil nejen své vysoké profesionální kvality, ale jasně ukázal i obrovský tvůrčí potenciál. Však také publikum nešetřilo dlouhým nadšeným aplausem a voláním bravo.