Jednadevadesátiletá Plzeňanka Vlasta Trávníčková za války pracovala na poště se švagrovou Adolfa Eichmanna. Znala tak podrobnosti o jeho působení v Praze.
Trávníčková se narodila v Bavorově v české rodině, jako dítě vyrůstala ve Volarech, její táta byl četníkem, který ovládal čtyři jazyky. Volary ve 30. letech sice byly v Čechách, ale žili tu hlavně Němci. Ještě než šla poprvé do školy, doma se z ní stala tlumočnice.
Malá Vlasta překládala z němčiny do němčiny. "Maminka mluvila vídeňskou němčinou, ale s Němci z Volar se nedomluvila. Oni mluvili němčinou pasovskou," vysvětluje Trávníčková.
První třídu dokončila ve Volarech, pak se rodina stěhovala do vnitrozemí, do vesničky u Českých Budějovic. Když měla maturovat, byla válka a Němci zavřeli školy. Perfektní znalost němčiny Vlastě Trávníčkové otevřela cestu do poštovních služeb, za války ji nadřízení poslali na poštu do Benešova.
Benešovsko bylo pro nacisty zvláštním územím.
"Po příjezdu jsem zjistila, že jsem vlastně na frontě. Tam bylo 30 tisíc příslušníků jednotek SS, jejich výcvikové středisko. Přiváželi tam šestnáctileté kluky, pamatuji si, že měli takové tenké krčky. Přivezli je i s tanky a další technikou. Tři měsíce tam cvičili, pak je i s vybavením sbalili, naložili na vlak a poslali na frontu. Po nich přijeli další s novou technikou a vše se opakovalo," oživuje své vzpomínky na válečná léta Vlasta Trávníčková.
S Eichmannovou švagrovou se seznámila na poště
Právě na benešovské poště se seznámila se švagrovou nacistického pohlavára Adolfa Eichmanna. Jednou přivedl ředitel na benešovskou poštu nové pracovnice z Německa. Jedna z nich prohlásila, že na ni mohou mluvit i česky, protože je od Budějovic a rozumí všemu.
"Někdo řekl, že i já jsem od Budějovic, tak jsem poznala Eichmannovu švagrovou Hildu. Každý věděl, kdo je Eichmann, ale už ne to, co dělá. Já jen věděla, že byl v Berlíně generálem u Hitlera. Ale že organizoval přesuny Židů přes Terezín do Osvětimi, jsme netušili," říká Vlasta Trávníčková.
Právě informace od Hildy, kdy Eichmann přijede do Prahy za svojí rodinou, a kdo za ním chodí, byly pro odboj důležité. "Já jsem si vůbec nebyla vědomá, že jsem za války předávala informace. Jen mého šéfa na poště vždycky zajímalo, kdy Eichmann přijede do pražské vily, kdo ho tam navštívil, koho navštěvoval on, jak dlouho bude v Praze," říká tehdejší poštovní zaměstnankyně.
Kdy bude Eichmann v Praze přitom nemusela Vlasta Trávníčková složitě zjišťovat. "Když se Hilda dozvěděla, že přijede, chodila po ústředně a chtěla vyměnit služby, aby mohla jet ke švagrovi. Ona říkala, že jezdí pomáhat sestře, protože do vily za Eichmannem jezdí německé veličiny, pro které nemohou kupovat jídlo po hospodách, ale musí samy uvařit pořádné.
Hilda nám říkala, co vařili k večeři a kdo chodil do vily. To byly informace, které zajímaly mého šéfa. Netušila jsem, že je předává dál. To jsem se dozvěděla až později. V Praze odboj v době návštěv Eichmanna téměř nic nedělal, protože už tři dny před jeho příjezdem policie obsadila všechna nádraží i velké křižovatky," dozvěděla se později žena, nyní žijící v Plzni.
Tohle je jen část vyprávění Vlasty Trávníčkové, které v Plzni zaznamenal v improvizovaném studiu štáb projektu Post Bellum. Vzpomínání ženy je zaznamenané televizními kamerami a stane se součástí Paměti národa.
