„Zaměřujeme se zejména na koně pro drezuru nebo skokové soutěže. Máme tu dnes koně, který startoval na olympijských hrách, hřebce, kteří sami skákali na světových soutěžích, nebo ještě dříve jejich rodiče. Podařilo se nám sem dostat v České republice chované hřebce po nejlepších matkách a otcích, kteří v těchto disciplínách ve světě něco předvedli,“ vysvětlil hlavní organizátor přehlídky a zároveň předseda krajského svazu Chovatelů koní Jaroslav Rédl.
Nechyběli ani koně pro westernové ježdění. Nejen proto, že na Plzeňsku je tento sport velmi populární a má slušnou základnu, ale přímo v hale, kde se přehlídka konala, se takové soutěže jezdí.
Jak taková přehlídka vypadá? Trenér vejde s koněm na kolbiště. Nejprve klidně obejdou jedno kolo, pak přidají běh. Někteří koně při tom i poskakují, vyhazují kopyty. Tím mimo jiné dávají na odiv svoji sílu, výbušnost i chuť skákat. Zastavení uprostřed haly. Někteří hřebci stojí klidně, pár jich hlavou strká do trenérů, někteří si snaží čas zkrátit ržáním.
Proč to všechno? Majitelé a chovatelé koní si na takovýchto přehlídkách tipují hřebce, jež by se mohli stát otci budoucích hříbat s ještě lepšími vlastnostmi a sportovními předpoklady. Jednoduše řečeno – tipují si nejlepší pokračovatele svých chovů.
Fotoaparáty a kamery pro ně bývají na podobných akcí nezbytnou součástí výbavy, každý kůň má svoji vlastní kartu s rodokmenem a zaznamenanými úspěchy svými i svých předků.
„Podobná přehlídka je to nejlepší, jak pomoci zušlechťování chovu českých koní. Právě proto se konají v březnu, na začátku sezony připouštění. Majitelé do Štěnovického Borku přijeli s hřebci skutečně z celé republiky, od Tlumačova přes Pardubice, po Písek a samozřejmě i z Plzeňského a Karlovarského kraje,“ vypočítal Jaroslav Rédl, odkud jsou hřebci, kteří se objevili na 18. ročníku přehlídky plemenných hřebců v západních Čechách.
Kromě haly se návštěvníci podívali i do stájí, kde koně čekali na pár svých minut slávy na kolbišti. Zejména děti lákaly vyjížďky zrenovovaným kočárem taženým dvojicí vraníků po celém areálu. Druhé spřežení bylo určené pro lidové muzikanty, kteří v přestávkách hráli a zpívali z formanského vozu.
