Dřevěné a místy hodně krkolomné schodiště zdolává Tereza Vystrčilová nahoru a dolů nejméně čtyřikrát denně, protože pokladna věže je sedmdesát metrů nad zemí.
„Vše, co na věži prodáváme, různé suvenýry, musím sama nahoru vynést. A také například pití pro sebe a rovněž vodu na úklid. Tu nemohu nahoře nikam vylít, takže ji nesu i zpátky dolů,“ říká usměvavá studentka bankovnictví.
Z ochozu Černé věže je krásný pohled nejen na město, ale i na překrásné panorama Šumavy. Pokud je velmi dobrá viditelnost, lze vidět i vrcholky Alp. „Moc ráda se dívám z věže. Je to balzám na duši, relax. Ale takových chvil moc nebývá, lidí sem přichází opravdu hodně,“ podotýká dívka.
Černá věž se návštěvníkům otevírá denně kromě pondělí v devět hodin ráno. Pracovní den Terezy Vystrčilové začíná ale mnohem dříve. Musí totiž nejdříve uklidit před vstupem do věže a také věžní ochoz. A ještě musí počítat s výšlapem 226 schodů.
„Přesný čas, který na schody potřebuji, neznám. Nikdy jsem si výstup neměřila,“ tvrdí studentka.
Mnohdy žasne nad obuví, v níž se návštěvníci na věž vydají. „Já osobně bych to na vysokém podpatku nedala. Proto se nedivím, že mnohé z návštěvnic pak k pokladně přijdou bosé se střevíčky v ruce,“ říká mladá pokladní, která nemá problém domluvit se s návštěvníky ze zahraničí.
Hovoří německy, anglicky a španělsky. „Možná je někdy horší se domluvit s Čechem než s cizincem,“ rýpne si.
Svými nápady ji návštěvníci umí dodnes překvapovat. „Zatrnulo mi, když mladý muž vylezl na ochoz kvůli fotce,“ vzpomíná studentka. Přiznává, že po sezoně toho má docela dost, ale už po pár týdnech se jí po věži začne stýskat. A postupem času se už nové sezony nemůže dočkat.
Brigádničení na klatovské Černé věži ji prý už svým způsobem poznamenalo. „Když navštívím nějaké jiné město, první co udělám, je, že se podívám na tamní věž. A srovnávám výhled, služby, vstupné. Ale ta naše Černá věž v Klatovech je stejně nejkrásnější,“ tvrdí Tereza Vystrčilová.
