Jeníček a Mařenka podle fotografky Lindy Zhengové. | foto: archiv L. Zhengové

Studentka fotografuje pohádky, Jeníčka a Mařenku vidí jako černoušky

  • 11
Pozoruhodné fotografie představující známé i exotické pohádky vytvořila plzeňská studentka Linda Zhengová. Dívka, jejíž otec pochází z Číny, se kromě českých pohádek zaměřila i na asijské příběhy, které mnohdy, oproti těm našim, nemají šťastný konec. Její snímky byly nedávno k vidění i v Bruselu.

„Myslím si, že pohádky jsou téma, které je blízké snad všem. Všichni na nich vyrostli, každý má nějakou oblíbenou,“ vysvětluje Linda, proč si pro svou kolekci snímků zvolila právě toto téma.

Příběhy se snažila ztvárnit podle toho, jak je ona sama vidí. „Chtěla jsem to udělat moderním způsobem. Vybírala jsem si hodně pohádek od bratří Grimmů. Pak českou klasiku a také čínské pohádky. Všechny jsem musela přečíst a pak jsem přemýšlela nad tím, jestli by je šlo dobře nafotit. Zařadila jsem i ne úplně známé příběhy tak, aby se o ně třeba lidé začali zajímat a chtěli je blíže poznat,“ říká fotografka.

To, jak bude výsledný snímek vypadat, hodně záleželo na tom, jaké pocity v ní ta která pohádka vyvolávala.

„Když jsem si třeba četla Jeníčka a Mařenku, říkala jsem si, že dát na fotku dva černoušky by bylo ideální. Byla jsem na výstavě Tima Burtona a ten tam má tyto postavy jako Asiaty. Hrozně se mi to líbilo,“ konstatuje.

Focení trvalo přes půl roku. „Každá pohádka mi zabrala více než pět hodin. Bylo s tím hodně práce. Snažila jsem se do jednoho dne vměstnat více příběhů,“ dodává Linda.

Kolekci fotila v pražské Stromovce nebo v Divoké Šárce. „Tam hlavně. Je to obrovský areál a dá se tam zakomponovat v podstatě každá pohádka,“ doplňuje.

Mezi její nejoblíbenější pohádky patří ta s názvem Děvčátko se sirkami, kterou do svého focení také zařadila. „Právě tu jsem si hodně užila. Pojala jsem ji přesně tak, jak ji vidím,“ podotýká Linda, jejíž tatínek pochází z Číny. Proto velmi dobře zná i pohádky, které pocházejí z této země.

„Hlavní rozdíl mezi čínskými a českými pohádkami je ten, že čínské nemusí mít vždycky šťastný konec. A také ne vždy je tam hlavní hrdina úplně kladný. Zároveň tam hraje roli jiné prostředí, jiné mytické bytosti. Do kolekce jsem zařadila třeba Dračí princeznu nebo Mulan,“ prozrazuje studentka, která se i o Vánocích ráda v rodinném kruhu na nějakou pohádku podívá. „Bohužel, v posledních letech na to není moc času,“ posteskla si Linda.

Vánoce v Číně tradici nemají, ale v posledních letech se tam začínají překvapivě prosazovat. „Jde o takový velmi komerční svátek. Připojují se k nim hlavně bohatší rodiny. Ale hlavním svátkem je tam pořád čínský nový rok. Vlastně tomu se tak trochu říká čínské Vánoce. Lidé si také při této příležitosti dávají dárky a hodně jedí,“ říká s úsměvem Linda.

Pohádkové fotografie Linda poprvé vystavila v Bruselu. „Ohlasy byly hlavně pozitivní. Myslím, že výstava měla úspěch. Chtěla jsem, aby to bylo lidem blízké. To se snad povedlo,“ pochvaluje si.