„Ptali se, proč přivážíme takových představení tolik. Já se přiznám, že mě vůbec nenapadlo, že by se mohlo stát, že by lidé nepřišli,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.
Proč jste se rozhodl do Plzně přivézt právě nový cirkus?
Musím říct, že občas jsem zaregistroval reakci, že Plzeň se stala městem cirkusů. Když jsem ale přemýšlel, co nabídnout lidem, kteří žádnou zkušenost s kulturou nemají, je nový cirkus nejlepší. Je srozumitelný, atraktivní a zároveň může dosahovat skutečně vysoké úrovně. Často je to až fantastické představení. Je to plnohodnotné umění.
My jsme se navíc rozhodli vydat se ze standardních prostor tam, kde je to lidem blízké. Do parků nebo na náměstí. To bourá bariéry. V okamžiku, kdy lidem cirkusový stan postavíte do cesty, odstraňujete jejich zábrany. Minimálně se bojí méně vstoupit do stanu než do divadla.
S tím máte konkrétní zkušenost?
Samozřejmě nemluvím o lidech, kteří na takové akce pravidelně chodí. Mluvím o těch, kteří nechodí. My jsme měli s naším divadlem (bratří Formanů, pozn. red.) jedno představení, které za sebou mělo stovky repríz a pak jsme ho hráli v obtížném regionu kolem Lille (industriální město na severu Francie, pozn. red.).
Čím dále jsme byli od standardních divadelních prostor, tím víc lidí přicházelo. Hráli jsme ve stodolách, kostelích, malých kulturácích. To je krok směrem k lidem, kteří by normálně na divadelní představení nešli. Tady se nebojí. A my jsme v Plzni také chtěli oslovit lidi, kteří běžně na kulturu nechodí. Kdybychom po celý rok naplnili divadlo skvělými představeními, byli by šťastní ti, kteří tohle mají rádi. Užili by si to. Ale tohle nebyla cesta, kterou jsme chtěli jít.
Odnáší si „nezkušený“ divák stejný zážitek?
Měl jsem velkou radost, když jsem slyšel, jak poslední dva nové cirkusy, Akoreacro a Cirque Aital, hodnotila jedna paní. Nebyla to žádná kritička, mluvila z pozice člověka, který tu během roku něco zažil a obyčejným způsobem to vnímá. Akoreacro, které předvádí skvělou akrobacii a vysloužili si hned první dvě představení „standing ovation“ (potlesk ve stoje, pozn. red.), se jí líbilo. Nicméně o něco lépe hodnotila Aital, protože tam byl ztvárněn i určitý příběh.
Uvědomil jsem si, že ti lidé tenhle svět vůbec nemusí znát, nemusí mít žádnou předchozí zkušenost a jsou schopni si představení porovnat. A to je podle mě ten hlavní smysl sezony nového cirkusu. Zkušenost, kterou během ní lidé získají, jim zůstane navždy. Budou vědět, že nový cirkus v sobě může zahrnovat různá představení. Možná budou víc vybíraví. A nemusí to platit jen pro tento žánr, to samé může nastat i v hudbě nebo výtvarném umění.
Vy jste záměrně představení vybíral, aby obsáhla co největší šíři tohoto žánru, že?
Ano. Já bych mohl najít další podobné soubory, ale to jsem nechtěl. Takhle mělo každé z nich svůj smysl. Chtěl jsem, aby si lidé odnesli zkušenost co nejširší. Jediné, čím si nejsem jistý je, zda měl každý cirkusový stan vyrůst na jiném místě. Pokud by si lidé udělali tu odlišnou zkušenost na stejném místě, možná by se ten rozdíl podtrhl ještě více. Ale my jsme se chtěli dostat co nejvíc mezi lidi, do různých částí města a pokaždé se vytvořila i v souvislosti s místem i jiná atmosféra.
Hodnotíte celou sezonu nového cirkusu jako úspěšnou?
Je pravda, že mi zpočátku vůbec nedošlo, že musím lidi nějak nalákat. Samotná hodnota nestačí, pokud se o tom lidé nedozvědí. Dobře jsem si uvědomoval, že je potřeba, aby první zkušenost byla pozitivní. Tou myslím Manege Carré Sénart, Davida Dimitriho, jehož stan vyrostl přímo na náměstí Republiky, i samotné zahájení. Z toho jsem měl strach, byl to moment, který mohl rozhodnout.
Ale ono to zafungovalo dobře. Lidé začali chodit, a chodili víc a víc. Vedle sezony nového cirkusu se navíc konaly akce, které v Plzni standardně probíhají a letos byly ještě posílené. Těch možností bylo strašně moc. A vzhledem k tomu, že cirkusy byly z 80 až 90 procent vyprodány, znamená to, že začali chodit i lidé, kteří předtím na kulturu nechodili. Já jsem za to strašně rád. Byla by velká prohra, kdyby to tak nebylo. A ne moje, zkrátka by to nemělo smysl.
Ceníte si osobně některého představení více než jiných?
Já jsem si moc přál, aby se podařilo do Plzně dostat Davida Dimitriho. Je to obrovská osobnost, člověk, který něco umí, ale zároveň se chová tak, že ho lidé mají rádi. Je otevřený, ukazuje i svůj svět, nijak se nepovyšuje.
